Článek
Na začátku sezóny jste překonal hranici 250 vstřelených gólů v součtu české extraligy a reprezentace, ale nyní laborujete se zraněním. Můžete upřesnit důvody svojí absence na ledě?Stalo se mi to ve druhé čtvrtině základní části během domácího zápasu s Litvínovem. Od té chvíle se odehrálo už asi dalších osmnáct kol, takže nucená pauza narůstá. Mám přetržený zkřížený vaz a natržený postranní vaz v koleni. Zatím jsem na operaci nebyl, možná až po sezóně. Momentálně se i díky fyzioterapeutům dávám do kupy, abych mohl i s ortézou někdy nastoupit.
Jaké to je jen z pohledu nedobrovolného diváka sledovat občas marné snažení libereckých spoluhráčů?Bohužel musím uznat, že je to ještě horší než na ledě. Na něm se hráč může nějak projevit a zabojovat, kdežto na tribuně si jen koušu nehty a čekám, kdy se to zlomí a kluci se výkonnostně zvednou.
Existuje recept na zlepšení výsledků?Tým musí věřit a jít krůček po krůčku, dodržovat stanovené věci. Zatím to bylo spíš takové paběrkování bod po bodu. Potřebujeme shodit psychickou deku.
Dovedete se vžít do role svých spoluhráčů?Umím si představit, jak to kluci prožívají. Jako mužstvu nám jde už o bytí a nebytí. Do konce základní části nám nezbývá moc kol na to, abychom dohnali ztrátu na pozice v play-off.
Máte představu, kdy se vrátíte do tréninkového i zápasového rytmu?Už trénuji, ale ještě ne na ledě. Když to dobře půjde, snad bych mohl být připraven koncem ledna.
