Článek
Martina Ručinského žene v pokračování v kariéře touha získat s Litvínovem premiérový titul. U vás platí to samé?
Určitě, už několikrát jsem řekl, že to vždycky bylo mým snem. Když jsem viděl Martina Straku, jak za tím celá léta jde, a nakonec se mu to povedlo, tak s Martinem (Ručinským) věříme, že nám to vyjde taky. Jestli to bude v téhle sezóně, to nikdo nemůže vědět, ale pokud by jakýkoliv hráč nešel do sezóny s tím, že chce vyhrát celou extraligu, pak ani nemá smysl, aby ji hrál. Ve finále je to vždycky o detailech. To se potvrdilo v letošním finále, kdy za Plzeň nastoupil Špaček. Přestože moc netrénoval, v hlavě si to dokázal natolik srovnat, že zápasy odehrál se ctí a dočkal se odměny.
Radil jste se o své chuti znovu hrát s někým, nebo to bylo čistě vaše rozhodnutí?
O těchto věcech se nikdy moc neradím. Vždycky používám frázi, kterou kdysi říkal Muhammad Ali: máte spoustu kamarádů, přátel a trenérů, kteří vám radí, jak soupeři zasadit ránu, ale ve finále jste v ringu sám a pro konkrétní krok se i sám musíte rozhodnout.
Bylo s vaším návratem spojené hodně odříkání?
Myslím, že je to příjemné odříkání. Sice to bolí, ale to bolelo vždycky. I když je pravda, že v mých letech to je trošku horší. Když ale máte před sebou cíl, vždycky za ním můžete jít a od bolesti se odpoutáte.
Neobáváte se, že tímto trošku riskujete své renomé?
Já si ho sem přece nejdu budovat nebo kazit, nepřicházím s tím, abych si vytvářel nové jméno nebo image. Litvínov miluju, vždycky tomu tak bylo, a jsem mu vděčný, jakou jsem s ním mohl prožít kariéru. K hokeji patřím a patřit budu, mám chuť hrát a teprve se ukáže, jestli na to budu mít. Pokud ne, tak mě přeci trenéři nebudou hrát. To je logické.
Vy už jste jeden comeback zažil, v sezóně 2011/12 jste Litvínovu pomáhal ve skupině o udržení. Je nynější návrat složitější, nebo naopak jednodušší?
Tenkrát to bylo hektičtější, bez extrémního tréninku. Trénoval jsem měsíc, ale do toho jsem ještě měl čtrnáct dní Sněmovnu. Vůbec se to nedá srovnávat, dneska jsem v daleko lepší kondici.
V minulosti jste si stěžoval na bolesti zad, kvůli kterým jste musel přestat hrát. Jak jste na tom nyní?
Záda mě bolela, bolí a bolet asi budou. Nemůžu očekávat, že když začnu naplno trénovat a hrát, tak to přestane. Takový zázrak neexistuje. Nicméně zatím si brusle ještě zavážu a dokavaď tomu tak bude, nepřestanu trénovat, a jestliže mi trenéři dají šanci hrát, budu se mužstvu snažit co nejvíc pomoct.
Nenosíte tedy v hlavě přesné datum, kdy byste chtěl začít hrát?
Žádné není. Jsem připravený a je mi v principu jedno, jestli nastoupím hned v prvním zápase, nebo až v posledním dvaapadesátém kole. To musí vyhodnotit trenéři. Každým přípravným zápasem se cítím lépe a lépe. Jsem na váze, na kterém jsem končil, kondici mám taky. Už jen fakt, že každý den dělám to, co ostatní spoluhráči, o tom napovídá. Logicky nemůžete očekávat, že budu na ledě sprintovat jako dvacetiletý kluk, ale v těchto letech už hokej stejně víc hrajete hlavou než nohama.
Mají k vám spoluhráči v kabině respekt, nebo si z vás s Martinem Ručinským dovolí i vystřelit?
Vzájemný respekt tam je, ale kdyby si z nás nedokázali vystřelit, bylo by to špatně.
Co vám na váš úmysl řekla přítelkyně nebo vaši rodiče?
Nejsou z toho nadšení, ba naopak! Mají obrovský strach, nicméně vědí, že jsem v tomto ohledu zarputilý, a jak se říká, nepustím kostičku. Spousta lidí si může říct, že jsem blázen, ale já hokej a Litvínov opravdu miluju.
Návrat do politiky je definitivně vyloučený?
Říkal jsem, že už v životě nebudu hrát hokej a teď se chystám hrát znovu. Z nejvyšší politiky jsem odešel, k té komunální se ale určitě vrátím. Budu žít v Litvínově a pořád tvrdím, že když už někde máte žít, měl byste se zajímat i o to, jak má dané město nebo obec fungovat. Komunální politika tedy ano, o té nejvyšší sice vůbec neuvažuju, ale nikdy neříkejte nikdy.
Budete figurovat i na kandidátce v blížících se předčasných volbách?
Pořád jsem místopředsedou strany LEV 21, Národních socialistů a kandidátky teprve vytváříme. Pokud bych se na ní měl objevit, rozhodně to nebude jako lídr. Ale může se stát, že na některé pozici budu, protože jako místopředseda se pochopitelně nemůžu tvářit, že strana neexistuje a že mě nezajímá. Uvidíme, jak se v průběhu příštích týdnů rozhodneme.
