Článek
Tomáši, jak se cítíte jedenáct dní po nárazu?
Už mnohem lépe. Všechna vyšetření dopadla dobře a od pondělí jsem pomalu naběhl do tréninku. Chybělo mi to, proto jsem rád, že už můžu alespoň trochu cvičit v posilovně. Věci, co mi dělaly problémy, například televize, nebo světlo, už mi tolik nevadí.
Co si pamatujete z toho nárazu do mantinelu?
Když jsem se v nemocnici probral, tak jsem si za období posledních zhruba tří měsíců nepamatoval nic. Ale postupně se to zlepšovalo. Podíval jsem se na záznam a zápas i ten střet se mi vybavily. Teď už je to všechno dobré.
Co se stalo v ten okamžik špatně? Slovák Dravecký vás podle všeho dohrál čistě.
Co si pamatuju, tak jsme hráli přesilovku a puk šel po mantinelu. Chtěl jsem u něj být dříve, a tak jsem se trochu snížil a dostal se hlavou na úroveň mantinelu. Dravecký mě dohrál a já dostal hranou do lícní kosti. Do kabiny jsem došel, ale potom jsem začal opakovat nesmysly a ptát se pořád na totéž. Asi nebylo nic špatně, jenom se to špatně sešlo.
Ze střetu jste si odnesl zlomeninu očnice a těžký otřes mozku. Nebojíte se o kariéru?
Znám a hrál jsem se spoustou kluků, kteří takto museli skončit, nebo už to nikdy nebylo takové, jako před otřesem. Ale zatím mi to problém nedělá, na CT bylo všechno v pohodě.
Kouč Svozil na tréninku vtipkoval, že kdybyste byl tvrďák, tak už jste na ledě...
To je celý on. Když jsem před dvěma lety přišel do Vítkovic, byl jsem po operaci ramene. Taky mě hecoval, že můžu hned nastoupit a stínovat, že nemusím střílet. (smích)
Jaký je tedy výhled? Zahrajete si ještě letos?
V to doufám! Chci hrát, a proto už jsem na stadiónu a trénuji. Až budu na sto procent připravený, tak se vrátím. Věřím, že si letos ještě zahraju.
