Rubriky:

Tipsport extraliga

Evropský hokej mám díky tatkovi v genech, říká útočník Vítkovic Stastny

10. prosince 2016 13:38 - Ostrava

Hned v prvním utkání za Vítkovice dal Yan Stastny gól, v dalších devíti, než ho vyřadilo svalové zranění, sedm bodů přidal. Návrat ve stém derby proti Třinci oslavil další přihrávkou. Syn hokejové legendy Petera Šťastného se v extralize zabydlel velmi rychle. „Nemusel jsem si příliš zvykat, protože mám evropský hokej v genech. Hrát jsem se sice naučil v Americe, ale tatko mi toho z evropského hokeje hodně předal,“ říká 34letý Stastny.

 

Jaroslav Ožana, ČTK

Už jste v Česku dva měsíce. Jak se vám líbí extraliga?

Je zase úplně jiná, než třeba soutěž v Německu, kde jsem hrál v minulé sezóně. Tam je spousta Američanů a Kanaďanů a hokej je tam podobný tomu za mořem. V extralize si kluci s pukem více hrají, podrží ho. Nechci říct, že se tady hraje chytřeji, to bych hokejisty v Německu urazil, ale hráči jsou tu určitě šikovnější.

Který styl vám sedí více? Americký, nebo evropský?

To nevím, umím hrát tak i tak. Hokej jsem se naučil v Americe a převážnou část jsem tam i odehrál. Ale mám obrovskou výhodu, že můj tatko je Peter Šťastný. Hodně mě toho naučil. Narodil se v Československu a mě i mého bratra Paula učil oba styly kombinovat. I díky tomu můžu teď hrát obě křídla, na centru, ale i v obraně, když je potřeba.

Jste Američan, ale narodil jste se v kanadském Quebecu. Po rodičích vám v žilách zase proudí slovenská krev. Kým se nejvíce cítíte vy?

Jsem Američan se slovenskou krví. V Quebecu jsem žil šest let, ale pak jsem šel do školy do USA, kde jsem se učil hrát hokej. Když jsme ale doma u rodičů, tak mluvíme slovensky a jíme slovenská jídla. Mám v sobě i takovou tu slovenskou hrdost, jsem ale Američan.

Dvakrát jste Spojené státy reprezentoval na mistrovství světa, v roce 2011 právě na Slovensku. Jaké to bylo hrát v rodné zemi rodičů?

Bylo unikátní přijet tam se jménem Šťastný. Jsme velká rodina a máme na Slovensku hodně příbuzných. I proto jsem byl nadšený, že jsem mohl na Slovensku hrát a reprezentovat svou vlast. Fanoušci tleskali a fandili mi. Moc jsem si to tam tehdy užíval. Jenom škoda, že jsme to nemohli s Paľkem zažít oba. Nikdy jsme spolu nehráli v jednom týmu, a kdyby se bratr nezranil, zažili bychom to.

Nechtěl váš otec, abyste reprezentovali Slovensko? Byla vůbec ta možnost?

Když jsme byli mladší, tak Paul za Slovensko na nějakém turnaji hrál. Ale hokej jsme se učili v Americe a tak bylo logické, že jsme ji i reprezentovali. A pak už by to bylo asi složité.

Oba dva jste se prosadili do NHL. Bratr Paul ale výrazněji. Odehrál už více jak 700 utkání, zatímco vy necelou stovku. Proč vám to nevyšlo tak, jako jemu?

To je snadné, Paľko je lepší hráč (smích). Skvěle svou kariéru začal, měl štěstí na spoluhráče. Více se podobá našemu tatkovi, je moudřejší a více hokeji rozumí. Já hraju jako strýc Marian.

Úspěch mu nezávidíte?

Vůbec ne. Hokej má tu výhodu, že ho můžeš hrát téměř kdekoliv. Stejně jako fotbal nebo basketbal. Byl jsem v Rusku, Švédsku, Německu, poznal jsem hodně měst a spoustu lidí. Nevím, zda bych měl stejnou šanci, kdybych hrál baseball nebo šel někam do práce. Hraju hokej čtrnáctý rok, miluji ho a navíc mi za něj platí. Neohlížím se na to, co by bylo, kdyby...

Letos jste se znovu zkoušel prosadit do NHL. Neuspěl jste, mrzelo vás to hodně?

Šel jsem do kempu po šesti nebo sedmi letech a věděl jsem, že bude nesmírně složité se prosadit. Ale nikdy nevíte, co se může stát. Na výhru Leicesteru v Premier League by si loni taky nikdo nevsadil. Šel jsem tam a zkusil jsem to. Že to nevyšlo? Nevadí, svět nekončí.

Kdybyste uspěl, byli byste s bratrem v jednom týmu. I proto jste to v St. Louis zkoušel?

To by bylo super. I tatko by si moc přál, abychom hráli spolu, tak jako kdysi on se Stanleym a s Marianem (legenární útočná formace sourozenců Peter, Marian a Anton Šťastní). Ale i proti Palkovi bych rád hrál. To se nám zatím povedlo myslím jenom dvakrát za celou dobu.

Kdy jste začali vnímat, že váš otec je hokejová legenda původem z Československa?

Věděli jsme, že byli se Stanleym mezi prvními, kteří utekli z Československa do NHL. Tatko nám o tom vyprávěl. Je to naše rodinná historie a musíme ji znát. Jako malí jsme tak věděli, jak to bylo, ale nerozuměli jsme tomu a netušili, jak to pro ně bylo složité. Až později jsme si s Palkem vyprávěli, že nám to všechno došlo až ve chvíli, kdy se z nás stali profesionálové. Potkávali jsme hráče, kteří s nimi hráli a poslouchali o tom, co a jak dokázali. Získali jsme na to úplně jiný pohled, větší respekt.

Oba jste s bratrem dokázali dojít až do NHL. Myslíte, že je na vás otec hrdý?

Na všechny své děti je hrdý. Bylo to jiné, když jsme byli mladší a je to jiné teď. Ale on se pořád usmívá a myslím, že je velmi šťastný z toho, jak se nám všem vede.

Byl pro vás v dětství hokej jasná volba?

Hráli jsme s bratrem i sestrami basketbal, tenis, fotbal, ale hokej byl pro mě a Paula to nejvíc. Všechny děti mají rády to, co dělají jejich rodiče. A my měli obrovské štěstí, že tatko byl hokejová hvězda. Když se mě lidé ptají, jak jsem prožíval, že můj otec je slavný, tak odpovídám, že nijak. Věděl jsem, že můj tatko hraje hokej. A chtěl jsem být jako on.

Když se utká Slovensko s USA, komu doma přejete výhru?

Pokud je to v hokeji a bratr reprezentuje, tak je to jasné. Fandíme Americe.

A kdyby v americkém výběru nebyl?

To nechci říct (smích)... Tak jo, přejeme Slovensku.

Jiří Tomaškovič, Sport.cz, Právo

Zrušit


Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Tabulky
  • Kalendář

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..