Článek
Čeká vás už třetí sezóna v souběžné roli kapitána a sportovního manažera litvínovského extraligového klubu. Jak to zvládáte?
Už vím, co mě čeká, protože se pohybuji v dobře známém prostředí a zaběhnutém rytmu. Když jsem začínal, bylo to daleko víc hektické a loňská sezóna zase specifická tím, že hráči působící v Litvínově při výluce v NHL odešli a klub neměl finanční prostředky na doplnění. Před nadcházející sezónou se podařilo udržet opory Bendu, Brandu či Proroka, získat do branky Altrichtera a posílit obranu Šlégrem či do útoku přivést Jenáčka a Kopeckého, takže jsme si vytkli jediný cíl: dostat se po roční odmlce znovu do play-off. Pokud to nesplníme, bude to jednoznačný neúspěch i veliké zklamání.
Jak bylo těžké přivábit zpátky do Litvínova Jiřího Šlégra, rozhodly osobní vazby mezi vámi?
Samozřejmě že naše vztahy v tom převyšovaly, ale Jirka byl sám odhodlaný vrátit se domů i navzdory jiným nabídkám. Jsme rádi, že se tak stalo, s domluvou nebyl problém. Musím ale připomenout, že Šlégr ještě není zdravotně zcela fit a do ligy by mohl naskočit zhruba na konci první čtvrtiny soutěže.
A nevysnili jste si i návrat Ručinského?
Jsem s ním často v kontaktu, ale sám řekl, že chce ještě pokračovat v NHL. Podepsal dvouletou smlouvu v zámoří a tím to je zavřené. Pokud by uvažoval o návratu do Evropy, byla by to jiná otázka.
Jak se cítíte po herní stránce nedlouho před startem extraligy?
Mnohem lépe než loni. To jsem musel překonávat herní pauzu pro předešlém zranění úponu na ruce. Zatím všechno probíhá v pořádku a doufám, že to takhle půjde dál. Na přesné složení sestavy je brzy, trenéři zkoušejí dost mladých hráčů.
Jak se vám líbí příprava?
Letní část byla trochu rozdílná než v minulosti. A po příchodu na led jsme zrušili účast na turnaji ve Švýcarsku, naplánovaný na poslední týden před ligou. Myslím, že loni měl nepříznivý dopad na začátek sezóny. A hodně nám zatím pomáhá i změna v trénincích. Středa je proti loňsku zaměřena vysloveně na regeneraci.
Našel jste si v soutěžní pauze i čas na dovolenou a rodinu?
Byli jsme dvakrát u moře. Pro hokejistu je to nejlepší relaxace, klouby si potřebují odpočinout. S dětmi nemám problém. Dcera se na sport ráda dívá a osmiletý Kristián hraje hokej za třetí třídu v Litvínově a trénuje ho můj někdejší spoluhráč Honza Vopat.
Zpět k české extralize. Co očekáváte od nadcházejícího ročníku plného změn?
Přeji si, aby byla férová a čistá a nedocházelo ke zlým faulům nebo podobným výstřelkům. Věřím, že bude chodit dost lidí. A konec baráže a hrozby sestupu? Počkejme si, jak to bude vypadat v praxi. Mohlo by to hokej zatraktivnit a vést k odvážnějšímu a útočnému pojetí. Na druhou stranu se bojím toho, že některé kluby nebudou do toho dávat tolik a řeknou si, že jim stačí hrát s juniory. A pak by zápasy nemusely stát za nic. Zrušení remíz se mi zdá prospěšné hlavně pro diváky, kteří uvidí samostatné nájezdy.
Jak dlouho byste ještě rád hrál hokej na vrcholové úrovni?
Nejbližší sezónu chci ještě na ledě určitě odehrát a pak se uvidí, co bude dál. Bez lidí, se kterými v klubu spolupracuji, by ale bylo velmi náročné zvládat vše potřebné v té dvojroli. Ty dva pohledy příliš nerozlišuji, ať už hráč, nebo manažer, vždy se snažím odvést maximum práce pro klub.
Reprezentaci považujete již za uzavřenou kapitolu?
Pro mě byl krásnou tečkou Světový pohár v Kanadě 2004 pod trenérem Růžičkou, který vystřídal tehdy zesnulého kouče Hlinku. A především semifinále s domácím týmem v Torontu, kde jsem kdysi zažil úspěšná léta. Teď se hodlám věnovat jen práci v klubu, a dokud i hraju, další úkoly na svá bedra nevezmu. Mám toho dost a v sezóně prakticky nezbývá čas na odpočinek.
Co oficiální rozlučka s národním týmem?
Nebyla a už asi nebude, protože u nás takové věci nemají adekvátní odezvu jako jinde ve světě. Škoda, mělo se to udělat s jinými hráči, ale bohužel někteří lidé tomu nepřikládají patřičnou váhu...
