Hlavní obsah

Slovenský talent překonal těžké období a v Hradci nechce být potížistou. Amerika mě změnila, tvrdí

Hradec Králové

Má šikovné ruce a na ledě umí divy. Bývalý útočník Sparty Martin Réway patřil k největším hokejovým talentům, svými excesy si však vysloužil i pověst nenapravitelného rebela, navíc předminulou sezónu zmeškal kvůli problémům se srdcem. Třiadvacetiletý Slovák se nyní vrací do české extraligy v dresu Mountfieldu HK, kde se pokusí opět dostat do top formy.

Foto: Jan Švanda, Právo

Hradecký útočník Martin Réway.

Článek

Považujete angažmá v Hradci za restart kariéry?

Určitě, buď se tady prosadím, nebo ne. Ve hře bylo i Rusko, ale v extralize už jsem působil a vím, do čeho jdu. Soutěž je dost podceňovaná, ale podívejte, kolik hráčů z Česka letos podepsalo v NHL smlouvy. Hradec navíc vůbec neberu jako přestupní stanici. Chci klubu oplatit důvěru, kterou do mě vložil. Rád bych se stal jedním z lídrů a byl platný pro tým na ledě i mimo něj. Když zápasy nerozhodnu gólem, budu alespoň blokovat střely. Amerika mě hodně změnila.

Před třemi lety jste zářil ve Spartě, proč jste v ní zčista jasna předčasně skončil?

Nerad bych se k tomu vyjadřoval. Podle jedné verze jsem za ni už nechtěl hrát, přitom jsem ale v tu dobu vedl kanadské bodování. Proč bych tedy někam odcházel? Už se k tomu opravdu nechci vracet, ať si to lidé domyslí...

Pro některé z nich jste však problémovým hráčem.

Samozřejmě nebudu nikomu nalhávat, že o tom nic nevím. Měli jsme na Spartě skvělý tým a trenéři mi věřili. Přišel jsem tam v devatenácti letech a pan Jandač mě nechal hrát s Jardou Hlinkou a Tomášem Rolinkem i sedmnáct minut za zápas. Dařilo se mi stejně jako celému mužstvu a chodili jsme často s kluky ven... Nebylo to asi správné řešení, ale už je to za mnou.

Upozorňovalo vás hradecké vedení, že nestrpí žádné průšvihy?

Klub to má ošetřené ve smlouvě. Ve smyslu, když provedu nějaký skandál, že mě můžou vyhodit. Respektuji to a nemám s tím žádný problém. Když ale bude týmová akce a půjdeme třeba na jedno pivo, nevidím důvod, proč si ho nedat.

Ze Sparty jste odešel do Fribourgu a po sezóně podepsal kontrakt s Montrealem. Jenže pak nastal šok, boj o NHL vám zhatil zánět srdečního svalu.

Doktoři mi řekli, že se tohle může stát lidem, kterým je sedmdesát, ale klidně i třicet. Nejde o dědičnou chorobu, prostě jenom náhoda. Věřím, že mě to posílilo, začal jsem jinak přemýšlet.

Jak se nemoc projevovala?

Absolvoval jsem velmi těžkou letní přípravu. Věděl jsem, že musím být namakaný, jestli se chci borcům v Canadiens vyrovnat. Cítil jsem se nadupaný, jenže pak mě začaly bolet klouby. Nevěděl jsem, co se děje. Poté jsem zničehonic nemohl vůbec hýbat s rukama a nohama, navíc přišly čtyřicítky horečky a bolelo mě v krku. Doktorka mi předepsala nějaké bonbóny na cumlání, ale vůbec to nepomohlo. Po antibioticích mi bylo dokonce ještě hůř. Ani v nemocnici snad měsíc nevěděli, co mi vlastně je. Zkoušeli různé léky, bylo to vyčerpávající.

Nakonec jste přišel o celou sezónu.

O Vánocích jsem si šel zabruslit, ale po chvilce jsem se hned zadýchal. Nešlo to.

Honily se vám hlavou myšlenky o konci kariéry?

Nepochyboval jsem, že se na led vrátím a budu hrát třeba jenom druhou slovenskou ligu. Hokej bych hrál i zadarmo, protože ho miluju. Mě tohle naštěstí postihlo v mladém věku a měl jsem tedy větší šanci, že se znovu vrátím do plné fyzické zátěže. Bohužel někteří, jako třeba brankář Rasťa Staňa, se už na nejvyšší úroveň vrátit nedokázali.

Po uzdravení jste zkoušel opět prorazit v NHL, ale na farmě pak nastoupil jen k pěti zápasům a zamířil do Evropy. Neukvapil jste se?

Tušil jsem, že to na NHL nebude, přitom ještě rok předtím jsem k ní byl hodně blízko. Kluci tenkrát nebyli na takové úrovni jako já v ten moment. Po nemoci se mnou navíc pracovali individuálně, protože jsem nemohl hned dělat věci jako ostatní. Najednou zjistíte, že jste mezi posledními, kteří se mohou do NHL dostat. Navíc je velký rozdíl mezi NHL a AHL.

V čem hlavně?

Styl hokeje je úplně jiný. Jako když jde v NHL na led čtvrtá pětka. Přišel jsem bez kondičky, kluci mi nahazovali puk na zadní mantinel a já se na ně díval, jestli se nezbláznili. Rozhodl jsem se pro návrat domů, kde mám větší psychickou podporu rodiny a kamarádů. Jednadvacet let jsem tvrdě dřel, abych se do NHL dostal. Když se mi to konečně povedlo, onemocněl jsem a letní dril byl k ničemu. Jsem zase na začátku, ale rozhodnutí nelituju. Pokud na tuhle ligu mám, jednou si ji ještě můžu zahrát. Věřím, že tohle je taky cesta.

Loňský ročník jste nakonec dokončil ve Slovanu Bratislava. Jak jste se cítil na ledě?

Když jsem přišel, nebyl jsem na tom fyzicky vůbec dobře. Do optimální kondice jsem se dostal až v olympijské přestávce, kdy jsem trénoval dvakrát denně, aniž bych hrál zápasy.

Takže asi ani nelitujete, že jste přišel o olympijskou šanci.

Nominační formulář jsem v létě nevyplňoval a nevidím důvod, proč z toho dělat divadlo. Přišlo mi to úplně zbytečné, protože jsem měl v tu dobu kontrakt v NHL, a navíc věděl od doktorů, že to nebude jenom otázka měsíce, kdy se dostanu zpět do zápasové kondice. Vždycky jsem moc rád reprezentoval a vždycky budu, ale musím mít na nároďák výkonnost. Nepojedu na něj z protekce. O reprezentační dres ale určitě stojím. Mistrovství světa se příští rok koná na Slovensku a udělám všechno pro to, abych přesvědčil trenéry a zahrál si na něm.

V Hradci jste krátce, jak se vám na východě Čech zatím líbí?

Mám jenom pozitivní dojmy, i když jsem tady sám. Po městě jsem se zatím moc nepodíval, akorát zašel na koupaliště. Chodím se spoluhráči na obědy a panuje tady opravdu rodinná atmosféra.

Reklama

Související témata:
  4 : 1 Třinec - Pardubice 4 : 1 dohráno
20240426T17 : 00:00+0200
Třinec vs. Pardubice
Třinec vs. Pardubice
Třinec
Pardubice