Článek
Proč jste dorazil domů se zpožděním a nestihl poslední trénink reprezentace na českém ledě?
Už v Detroitu nabralo letadlo zpoždění, takže mi v New Yorku uletěl spoj do Evropy a v jednu chvíli to vypadalo, že se snad během pátku domů ani nedostanu. Nakonec se mi podařilo najít leteckou trasu před italské Benátky, ale strávil jsem na palubě celkem 14 hodin a místo pátečního rána dorazil až pozdě večer.
Bylo obtížné žádat od Detroitu povolení k vašemu startu na MS dvacetiletých?
Manažer Holland řekl, že na šampionát pojedu a slovo dodržel. Měl jsem sice obavu, zda mě pustí při současné velké marodce mužstva, ale trenéru Lewisovi se líbilo, že se mohu předvést na vrcholné akci mé věkové kategorie. Pomohlo mi také, že Pittsburgh uvolnil Kanadě brankáře Fleuryho, jenž také pravidelně nastupuje v NHL.
Co očekáváte od účasti na šampionátu?
Po návratu se chci pochlubit v šatně Detroitu! A abych měl čím, tak musím přivézt medaili. Už dvakrát jsem na dvacítkách hrál a nikdy z toho úspěch nebyl. Teď to snad vyjde. Máme hodně silný tým, známe se dobře už od juniorského věku, musíme pracovat dohromady jako mužstvo, a když se nebudeme na ledě loudat, tak to třeba dobře dopadne.
Neopouštěl jste Detroit přece jen s lítostí, když teď dostáváte pravidelně šanci v NHL?
Pro mě je světový šampionát velkou touhou a NHL před ním neupřednostňuji. Uvidím, jaká bude situace v mužstvu po Vánocích, až se zase za oceán vrátím.
Jak jste zatím vůbec spokojen se svým účinkováním v NHL?
Odehrál jsem dvanáct zápasů, víc šancí jsem asi čekat nemohl a doufám, že se to bude zlepšovat. Určitě nejsem zklamaný, i když na začátku sezóny mě chybělo pravidelnější nasazování do hry.
Oslavil jste už svůj první gól v zámořské soutěži?
Bylo to utkání proti Buffalu, k němuž jsem jel přímo z farmy společně autem s brankářem Josephem. On celé dvě hodiny řídil a já spal, přesto to byl velký zážitek. Na nějaké oslavy ale nebyl čas.
Jak vycházíte se spoluhráči?
S tolika superhvězdami jsem ještě nehrál. V šatně Detroitu jsou samé legendy. Vzhlížím k nim s velikým respektem, ale časem jsem přišel na to, že jsou to obyčejní kluci. Ale sedět hned vedle Shanahana bylo něco nepředstavitelného.
A co krajané v dresu Detroitu?
Hodně mi pomohl hlavně Jirka Fischer, bez něj bych neměl co jíst a v čem jezdit. Pomáhal mi i při pronájmu domu a byl mou velikou oporou, když jsem se zpočátku trápil s angličtinou. Teď už základní slovíčka docela umím. Prospělo mi, že na začátku sezóny se mnou byla i babička, a teď už se těším na její řízek s bramborovým salátem, i když Vánoce se pro mne zase asi ztratí v nenávratnu a cukroví nebude. Jenže hokej má prostě přednost.
