Článek
„Frekvence otázek, zda znovu jako první z českých olympioniků získám zlatou medaili je pořád stejná," smála se devětadvacetiletá Emmons, která je už trojnásobnou olympijskou medailistkou. Z her v Aténách 2004 přivezla bronz ve vzduchovce, v téže disciplíně se v Pekingu prostřílela ke zlatu. K němu ještě přidala v Číně stříbro ze sportovní malorážky.
„Ve vzduchovce patřím určitě do špičky. Mým prvním cílem je postup do finále, pak se uvidí," říkala opatrně po boku svého otce Petra Kůrky, trenéra australské reprezentace. Právě pod jeho vedením došla ke zlatu v Pekingu.
Pod otcovým dohledem znovu rozkvetla
Pak užší spolupráci nakrátko přerušili. Minulou sezónou se ale vše vrátilo do starých kolejí. A pod otcovým dohledem Emmons opět rozkvetla. „Vždy jsme spolu trénink konzultovali, ale po mistrovství Evropy 2011 jsem se rozhodla, že bude mým osobním trenérem. Je pro mě důležité, že v Londýně bude táta u mě. Nikdo jiný si mi netroufne říct, že se musím vycucnout i ve chvíli, kdy už jsem podle vlastního přesvědčení vyčerpaná," směje se Emmons.
Vypadala uvolněně, ani známka po nervozitě či nejistotě. Na olympijské akreditaci hladila připnutý odznáček s logem her z Pekingu. „Sice nevím, jestli není falešný, ale jde o připomenutí krásného závodu. Snad mi přinese štěstí," prohodila zasněně při vzpomínce na životní úspěch. „V dalším olympijském cyklu jsem dlouho překonávala všechny potíže. Výkonnost mi kolísala. Ale v letošním roce jsem držela formu v jedné rovině. Vím, že na olympiádě nebudu střílet špatně. Absolvovala jsem dva krásné závody," rozplývala se při vzpomínce na stříbro z mistrovství Evropy a vítězství ve Světovém poháru v Miláně, kde navíc brala i stříbro v malorážce.
Atmosféru olympijské vesnice si pochvaluje
V olympijské vesnici po příletu týden před startem her našla tolik očekávaný klid. „Jenom maso bylo strašně přesušené, jak nás bylo málo. Tak jsem si musela první po třech dnech spravit chuť bratwurstem," hihňala se Emmons. „Až v úterý přijelo podle mého tak šedesát procent všech sportovců. Navíc bylo dlouho takové neanglické počasí, což mi rovněž přidalo na náladě," culila se nad teplotami, jež v týdnu přesahovaly hranici třiceti stupňů.
V Londýně zvládala pět tréninků. Třikrát pálila ze vzduchovky, dvakrát ladila formu ve své „béčkové" disciplíně: sportovní malorážce. „Byla jsem ráda, že na střelnici není tolik lidí," lebedila si. Ve čtvrtek absolvovala poslední trénink. „Už šlo jen o přípravu ideální pozice."
Přírodní světlo je pro oči střelce balzám
Potěšila ji střelnice, v níž se odehraje kvalifikace. „Je to vlastně stan, což jsem nikdy v životě neviděla. Vypadá to jako zařízení od ufonů. Celou střelnici po hrách rozeberou, tudíž třeba pod tribunami je tráva. Obrovskou výhodou je krásné přírodní světlo. Pro oči ideální prostředí," pochvalovala si s vědomím, že případné sobotní finále se odehraje v jiné hale, kterou si nemohla osahat: „Tréninkově se v ní střílet nesmí, takže tu znám jen z fotek. Jediná příležitost byla při jarním Světovém poháru, kde jsem nebyla. Ale s tím nebude problém."
Poslední den prožila s manželem Mattem, reprezentantem USA ve střelbě z malorážky. „Vyrazím se podívat na jeho trénink," naplánovala si s předstihem. Následně pak už bude myšlenkami v bojích o londýnskou medaili. „Sednu si pod strom do parku v olympijské vesnici, abych si rozřešila, s čím do závodu půjdu. A srovnala si hlavu a vytěsnila všechny pochybnosti," přiblížila program individuální meditace Emmons. „Potřebuji být sama. Běhat jsem šla jednou a neudělalo mi to moc dobře, protože všude je jen asfalt, žádný měkký povrch. Posilovna je narvaná. Takže zbývá jen parčík, kde strávím většinu času," měla česká střelecká hvězda jasno.
