Článek
Po více než devíti letech končíte u týmu West McLaren Mercedes, kde už nebude Imperial Tobacco titulárním sponzorem. S jakými pocity se budete loučit na GP Maďarska?Od vstupu naší tabákové společnosti bylo sponzorování stáje McLaren, která zviditelňovala značku West, časově omezeno na deset let. Věděl jsem, že naše aktivity, a tudíž i moje práce, budou jednou ukončeny. Odchod pro mne tedy není ničím překvapivým. Pouze k tomu došlo o několik měsíců dříve, vzhledem k začátku platnosti nových zákonů v britské legislativě. Jelikož McLaren i Imperial Tobacco jsou registrovány ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, na oba subjekty se tyto restrikce vztahuji.
Je vám 34 let a téměř celé desetiletí jste jel takříkajíc na plný plyn. Bylo to i hodně únavné?Pochopitelně, protože v prostředí formule 1 se žije hodně rychle a nemůžete ani na chvíli polevit v pracovním nasazení. Na jednu stranu jsem rád, že se na čas usadím a budu se moci věnovat svým dvěma dětem, manželce a okusím normální život. Konečně se mi splnilo přání vrátit se po deseti letech do Prahy. Sedm let jsem strávil pracovně v Hamburku, zbytek pak v Londýně.
Můžete přiblížit svoji funkci v týmu West McLaren Mercedes?V rámci naší společnosti Imperial Tobacco jsem vedl oddělení globálního sponzoringu a měl na starosti aktivity všech našich produktů, včetně značky West. Postupně sílila moje pozice jak v samotném týmu, tak i v prostředí tohoto sportu a obchodu tak, jak ji stále víc akceptovali lidé, kteří se ve formuli 1 pohybují. Řada původně pracovních vztahů přerostla v osobní přátelství, což v F1 nebývá pravidlem, zejména pokud člověk zastupoval v uvozovkách pouze sponzora.
Kontroloval jste vlastně jeden z největších sponzorských rozpočtů z celosvětového sportovního hlediska. Prozradíte, o jakou částku ročně šlo?Vím, že finanční otázky veřejnost hodně zajímají, ale já jsem vázán obchodním tajemstvím, takže se omlouvám, ale říct to nemohu.
Kdy končíte ve svojí funkci a kdy se naposledy objeví na černo-stříbrných vozech McLaren logo West?Páteční trénink byl poslední, kdy vozy vyjely s logem West. V sobotu a v neděli už pojedou mclareny bez našich symbolů. V neděli chystáme v Budapešti velkou party na rozloučenou, které se zúčastní nejen nynější jezdci a členové týmu, ale i ti, kteří usedali do kokpitu mclarenu za naší éry. Speciálně na tuto akci přiletí z Finska dvojnásobný mistr světa Mika Häkkinen, nebude chybět David Coulthard, který jezdí za Red Bull, ale ani Nick Heidfeld od Williamsu, který působil v našem juniorském týmu. Pozvali jsme pochopitelně i jezdce a členy ostatních týmů a všichni slíbili účast. Dostaví se i můj osobní přítel, pětinásobný mistr světa královské kubatury motocyklů, Australan Mick Doohan.
Kdo značku West nahradí?Dnes začíná spolupráce týmu se značkou skotské whisky Johnny Walker, tato však není naším nástupcem a McLaren pokračuje v oslovování budoucího titulárního sponzora podle své vlastní marketingové strategie.
Vybudovat si dobré jméno a postavení, to asi není v tomto prostředí nic jednoduchého...Pochopitelně to nepřišlo hned. K dosažení nynější pozice mi dopomohly výsledky naší týmové práce.
Co především?Za mého působení jsme realizovali naprosto jedinečné projekty, které se do té doby nikdy ve formuli 1 neobjevily. Pokud si vzpomínám, jezdci formule 1 létali ve stavu beztíže, navštívili kosmonauty ve Hvězdném městečku, ale formule 1 také jezdila za polárním kruhem a Mika Häkkinen sfáral kilometr pod zem mezi horníky v Německu.
Jak byly tyhle projekty v týmu přijímány?Zpočátku trochu s nedůvěrou, protože, jak jsem již řekl, bylo to něco absolutně nového. Jejich převedení do praxe bylo často spojeno s enormním rizikem. Především jsem musel všechny nejprve přesvědčit, že riziko je zvládnutelné a naopak ohlas v médiích bude značný, což se podařilo. Později už se výsledky dostavovaly téměř automaticky, pro realizaci nápadů jsme dostali plnou důvěru, ale nikdy jsme si nemohli dovolit usnout na vavřínech.
Sám vzpomínám v této souvislosti například na akci West Race Day, kdy jsme každoročně svěřovali aktuální monopost McLaren "člověku z ulice", vítězi mezinárodní soutěže, který i přes všechna školení a tréninky zůstal naprostým amatérem. Velkou úlevu jsem pokaždé cítil, když se tento vyvolený vrátil ve zdraví a s celou formulí do boxů.
Na které GP formule 1 nejvíc vzpomínáte?Vždycky to zůstane ta úplně první - australská v roce 1997. McLaren se představil v nových barvách a do té doby měl za sebou sérii devětačtyřiceti závodů bez vítězství. David Coulthard tenkrát v Melbournu vyhrál! Austrálie má vůbec mezi GP specifické postavení, protože zahajuje seriál mistrovství světa. Všechno tu začíná, po čtyřech měsících potkáváte staré známé i nové lidi. Před touto GP mi už vždycky chyběl adrenalin formule 1, charakteristický zvuk motorů a vůně benzínu. Samozřejmě k těm nezapomenutelným Velkým cenám patří i Suzuka 1998 a první titul mistra světa Miky Häkkinena i triumf McLarenu v Poháru konstruktérů. To jsou velice emotivní zážitky, na které se nezapomíná.
Lidé z prostředí formule 1 působí hodně uzavřeným dojmem, především pak šéf McLarenu Ron Dennis, přesto jste se stali blízkými přáteli. Už jsem naznačil, že získat si důvěru, natož přátelství, nejen lidí z formule 1 je obtížné a trvá to i roky. V tomto prostředí skutečně existuje jakási forma schizofrenie, ale ne ve špatném slova smyslu, spíš je to ochranná slupka před vnějším světem. Vždycky jsem se snažil chovat naprosto přirozeně a to mi otevřelo cestu k mnoha lidem. Konkrétně Ron Dennis si velmi váží lidí, kteří se vypracovali tak říkajíc od nuly jako on, protože kdysi začínal jako řadový mechanik.
Zajímají ho však nejen schopnosti a výsledky práce, ale i lidská stránka. Když se pak rozhodne člověka akceptovat jako svého přítele, je to vztah velice upřímný a pevný. Zpět k té rozpolcenosti - mnoho lidí se chová rozdílně na veřejnosti a potom v soukromém životě. Přívětivé chování a náklonnost člověka ne vždy znamená, že jste součástí jeho okruhu přátel. Opravdové přátelství prověřuje čas a mnohdy především krizové situace.
Jak se Ron Dennis choval k hostům týmu, které jste přivedl na různé akce?Samozřejmě vždy velmi profesionálně a na patřičné úrovni. Ale vzpomínám si na Ronovo dojetí, když jsem přivedl ruského kosmonauta Ciblijeva, který se vrátil ze svojí druhé mise na stanici Mir, kterou dvakrát zachránil. Z Ronova chování a konverzace s ním byl cítit hluboký respekt.
Poznal jste i zákulisní život jezdců, jací jsou v soukromí?I o jezdcích platí, že navenek vystupují tak, aby stoprocentně odvedli svoji práci, ale přitom si zachovali určitý odstup. Někdy na lidi působí až arogantně, ale není to tak, mnohdy jsou spíš ostýchaví a jejich odměřené vystupování je jakýmsi ochranným štítem. Mezi přáteli a uvnitř té specifické komunity formule 1 jsou naprosto přirození a příjemní.
Což když z toho specifického světa vystoupí do toho normálního...Pak může dojít k zajímavým situacím, protože mnozí z nich o něm nemají ani nejmenší potuchy, žijí ve zlaté kleci. Je to dáno tím, že vyrůstají od raného mládí v jakési izolaci, jsou hýčkání a o všechno se jim někdo stará. Jakmile je umístíte do reálného světa, jsou nesví, často nepoužitelní.
Vaším největším osobním přítelem ve formuli 1 se stal skotský jezdec David Coulthard. Jak si ceníte tohoto osobního vztahu?Velice, protože to je skutečné ryzí přátelství se vším všudy. Zažili jsme toho mnoho a na našem přátelství nic nezměnil ani jeho odchod do stáje Red Bull. Zastávám názor, že člověk pozná přítele, až člověk sám se dostane do svízelné situace. Vzpomínám si na okamžik, kdy jsem se dozvěděl, že moje tehdy dvouletá dcera Johana leží na jednotce intenzívní péče v nemocnici v Hamburku a my jsme byli na závodech v italské Monze. Davidova okamžitá nabídka možnosti mého přesunu do Německa soukromým letadlem byla z jeho strany nezištnou samozřejmostí. Opravdové přátelství se neměří penězi, ale skutky.
Komu budete teď fandit ve formuli 1?Určitě dál McLarenu a všem, kteří s jeho barvami byli kdy spojeni. V rámci možností budu Velké ceny i nadále navštěvovat.
Vy jste nikdy nezapomínal, odkud pocházíte. Do týmu jste přivedl jako hosty řadu českých sportovních a uměleckých osobností...Byl jsem a vždy zůstanu patriotem. Jestliže někdo dělá České republice v zahraničí dobré jméno, pak to jsou především naši vynikající sportovci. Na to, odkud pocházím, jsem nezapomněl ani v době, kdy jsem pomáhal Tomáši Engemu prosadit se do juniorského týmu McLarenu. Podílel jsem se také například na získání práv na přímé televizní přenosy závodů F1 do ČR.
Které osobnosti byly hosty týmu?Seznam by byl skutečně dlouhý, ale jen namátkou připomenu oštěpaře Jana Železného, hokejisty Jaromíra Jágra nebo Dominika Haška, fotbalisty Pavla Nedvěda, Milana Baroše, Vladimíra Šmicra, zpěváka Karla Gotta, herce Miroslava Donutila nebo Martina Dejdara. Samozřejmě mezi nimi byly i zahraniční celebrity, vzpomenu jen herce Michaela Douglase, Silvestera Stallona, japonskou houslistku Vanessu Maeovou nebo ruského ministra sportu, bývalého skvělého hokejového obránce Vjačeslava Fetisova, ukrajinského skokana o tyči Sergeje Bubku, německého cyklistu Jana Ullricha. K těm nejsilnějším zážitkům patřila setkání s anglickou královnou Alžbětou II., španělským králem Juanem Carlosem nebo monackým princem Albertem, s nímž jsem se setkal nejen v Monte Carlu, ale i v Praze.
Jak vypadá vaše nejbližší budoucnost?Od 1. září povedu české zastoupení společnosti Imperial Tobacco v Praze.
Není tajemstvím, že jste měl nabídky i z jiných týmů F1, proč jste se rozhodl je odmítnout?Musel bych opět měnit působiště a stěhovat se do zahraničí, což jsem nechtěl. Hlavními důvody bylo rozhodnutí vrátit se s rodinou zpět do Prahy.
Z motoristického sportu, jak jste v úvodu rozhovoru naznačil, úplně nezmizíte...Od zaměstnavatele mám souhlas k vlastním obchodním aktivitám. Příkladem by mohla být má dlouholetá angažovanost pro brněnský Masarykův okruh, kde zastávám pozici odborného konzultanta při vyjednávání prodlužování homologací FIA, FIM a prolongaci pořadatelských smluv pro MS silničních motocyklů s agenturou DORNA. V nejbližší době chci své získané zkušenosti a kontakty zúročit ve sportovně-marketingové společnosti, ve které budu působit společně s několika významnými osobnostmi motoristického světa.
Vrátíte se někdy přímo do formule 1?Takhle nyní nepřemýšlím. Život ve formuli 1 mně naučil nedělat si dlouhodobé plány dopředu, žít rychle a umět bezprostředně reagovat na situaci. Jak už jsem řekl, úplně z ní neodcházím a díky výše zmíněným aktivitám v ní zůstávám.
