Článek
Rossimu bylo o rok víc, držiteli 15 titulů Agostinimu dokonce sedmadvacet. Márquez byl už při svém nakouknutí do MS v patnácti letech označován za geniální dítě a ohromoval tím, jak v zatáčkách takřka popíral gravitaci. Vyrostl z něj ďábelsky rychlý závodník pověstný tím, že na trati vybruslí prakticky z každé ošemetné situace. „Je to všechno o odvaze přidat plyn a jít na úplnou hranici rizika, prostě jet v Márquezově stylu," usmívá se Španěl.
Unikátní je i v tom, že vyhrál 36 procent závodů, které v MS jel, a téměř dvě třetiny startů (102) proměnil ve stupně vítězů. Když v paddocku položíte otázku, jestli získá desátý titul dřív Rossi, nebo Márquez, v drtivé většině zazní Španělovo jméno.
Rossi se marně snaží zaokrouhlit svůj počet triumfů od roku 2010. Tehdy poprvé, ještě v nejslabší kategorii, slavil titul Márquez a od té doby zakončil bez prvenství v šampionátu pouze dvě sezóny.
Hošík ze slušné rodiny i rošťák
„Za všech okolností je důležité zůstat pozitivní, i když řešíte komplikované momenty na okruhu nebo v depu," říká Márquez. Jako příklad se nabízí letošní brněnská Velká cena, kde na osychající trati zariskoval tím, že jako první přijel pro stroj s obutím na sucho.
V civilu působí jako hošík ze slušné rodiny, ale na motorce dokáže být i pěkný rošťák. „Někdy mi vyčítají, že si jdu tvrdě za svým, ale svět zná jenom vítěze," tvrdí a mluví o totálním souznění se značkou Honda.
O slovo se už hlásí i jeho o tři roky mladší bratr Alex, mistr světa z roku 2014 v Moto3 a letos třetí v Moto2. „Není v motocyklovém světě silnější rodina," smějí se oba.
