Článek
Katko, co jste Tomášovi řekla, když jste viděla, kolik těch růží je?
Baďurová: Že se zbláznil (směje se). Tušila jsem, že něco chystá, ale tolik růží jsem nečekala.
Kam je dáte?
Baďurová: Nějaké místo doma najdeme. Ale jsou pěkně těžké.
Janků: Váží kolem šedesáti kilo, ale to už je teď tvůj boj, jak je dopravíš domů (úsměv).
Jak se shání takové množství růží? V květinářství se asi divili...
Janků: Já teď skákal v cizině, tak jsem musel zkontaktovat kamarády, kteří mi pomohli se zařizováním. Katka má nejradši narcisy, ale řekl jsem si, že růže budou hezčí.
Po Katčině rekordu jste jí psal, že vás připraví o nervy. Prožíváte její závody víc než svoje?
Janků: Rozhodně. Já budu mít problém jít teď o víkendu na mistrovství republiky, protože po soutěži tyčkařek budu tak vycuclej, že můžu být úplně dole. Ale stojí mi to za to.
Co vy, Katko? Byla jste nervóznější při svých pokusech o rekord, nebo při finále výšky v Göteborgu?
Baďurová: U mě je to stejné. Když koukám na Tomáše, je to mnohem horší.
Dlouho jste byla ve stínu Pavly Rybové, více se psalo i o vašem příteli Tomášovi. Jak se vám líbí ten mediální zájem, který se o vás po českém rekordu strhl?
Baďurová: Není toho tolik, že by mě to mělo otravovat, zvlášť když je to při takové příležitosti, že dostanu takhle krásnou kytku.
Říkala jste, že podle testů jste sangvinik, což je stabilní extrovert. Sedí na vás ty vlastnosti? Proti Tomášovi působíte tichým dojmem.
Baďurová: Já si myslím, že ta charakteristika odpovídá.
Ale taky mezi vlastnosti sangvinika prý patří, že se pouští do věcí, které nemůže splnit a pak je musí vzdát. To vaše atletická kariéra trochu popírá, nevzdala jste své snažení, ani když jste prošla spoustou zdravotních potíží.
Baďurová: Ta charakteristika sedí, co se týče temperamentu. Jestli někdo dokáže dotáhnout věci do konce, je spíše povahová vlastnost.
Byl pro vás Tomáš inspirací pro pokračování v kariéře? I on si prošel závažnými zdravotními potížemi, z nichž se vydrápal až ke stříbru z mistrovství Evropy.
Baďurová: Nejen inspirací, i oporou. Když jsem chtěla končit, řekl, že to nepřichází v úvahu, protože zůstanu zdravá a budu schopná skákat víc než čtyři metry. Zvlášť po loňské sezóně mě musel hodně přemlouvat.
Bylo to tak i obráceně?
Janků: U mě ne. Před Göteborgem to bylo jasné, byl jsem rozhodnutý, že postoupím do finále, nebo skončím. Ale to je známá historie...
Při svém ultimátu z armády před mistrovstvím Evropy působil Tomáš klidně. Ani vy jste na něm nepozorovala nervozitu? Rozhodovalo se o jeho budoucnosti...
Baďurová: Myslím, že ho nestresovaly obavy, že by neměl co dělat, kdyby to nevyšlo. Ale těžko se končí, když víte, že máte na víc a nemůžete to předvést. To by ho mrzelo.
Tomáši, už dříve jste říkal, že se doma o atletice moc nebavíte. Dají se vůbec nepřenášet radosti a starosti ze stadiónů domů?
Janků: Samozřejmě že o výsledcích se bavíme, ale v rozumné míře, máme spoustu zájmů mimo atletiku.
To jistě, některé se mohou zdát vcelku nebezpečné. Tomáš je dobrovolný hasič, potápí se, leze po stěnách, skákal s padákem... Míváte o něj, Katko, strach?
Baďurová: Vždycky to dělá s lidmi, kteří tomu rozumějí, tak o něj strach nemám. Většinu věcí navíc provádíme společně. To bychom nedělali nic jiného, než se o sebe báli.
Takže už váš Tomáš zasvětil i do tajů potápění?
Baďurová: Zatím jsem se potápěla jen v bazénu. Ještě jsem si nestihla udělat kurzy, snad v létě...
Tomáši, stalo se vám někdy, že jste si zpětně uvědomil, že to riziko, do kterého jste při něčem šel, bylo až moc velké?
Janků: Když se všechno dobře připraví, riziko je minimální. Stokrát větší riziko pro mě jako sportovce je třeba si jít zahrát basket.
Katka od vás přejala spoustu aktivit, od potápění třeba po kladný vztah ke zbraním. Vy jste také něco převzal od partnerky?
Janků: Jednu věc určitě, že jsem začal přemýšlet, než něco udělám.
Baďurová: Občas (oba se smějí).
Janků: Vlastně ještě jednu věc. Vždy jsem si myslel, že kočky jsou hloupé, ale co máme dvě kočičky vím, že jsou někdy chytřejší než psi.
Psa máte doma taky. Kdo se o zvířátka stará, když trávíte čas na soustředěních?
Janků: Musím říct, že když nejsme na závodech, tak většinu povinností přebírá Katka, i když se za to stydím. Když jsme ale pryč, tak se o ně stará sestra nebo rodiče. Baďurová: Mamky se střídají ve starání o vnoučátka (úsměv).
Před Vánoci jste, Katko, měla ve vlasech zapletené copánky a z legrace jste říkala, že aspoň chvíli vypadáte jak černoška. Máte k černošské kultuře vztah?
Baďurová: Spíš proto, že nejsem zrovna nejsvětlejší, tak se mě všichni ptají, jestli třeba táta není černoch.
A máte v rodině nějaké černošské předky?
Baďurová: Zatím mi to nikdo nepřiznal (úsměv).
Ale když jste se dřív věnovala tanci, asi to byly spíš latinskoamerické rytmy než klasika...
Baďurová: Latinu, ale jen chvíli, teď není čas. Těším se, že až skončím, budu chodit do taneční školy, kde si člověk dvakrát týdně může zatancovat.
S Tomášem?
Janků: (odvrací zrak)
Baďurová: Naštěstí dělají kurzy pro jednotlivce, ale mám slíbeno, že někdy se mnou do tanečních půjde. Ale nevím, kdy to někdy bude (úsměv).
Nedávno jste si vyzkoušela focení pro jeden sportovní časopis, měla jste už předtím zkušenosti s focením nebo předváděním?
Baďurová: S předváděním ne, ale focení jsem zkoušela už předtím, než jsem dělala atletiku, a to mě baví.
Vy jste, Tomáši, zase pózoval na už legendárním odvážném kalendáři Dukly...
Janků: To bylo první a poslední. Byla to pěkná akce, povedlo se to, ale to je všechno. Já na to nemám.
Jste považováni za jeden z nejatraktivnějších sportovních párů, kdyby přišla nějaká nabídka stát se tváří nějaké značky, vážně byste do toho nešel?
Janků: Kdyby to bylo něco zajímavého, tak se tomu samozřejmě bránit nebudu, ale určitě to nevyhledávám.
| Tomáš Janků | Kateřina Baďurová |
| 32 let | 24 let |
| stříbrný výškař z ME 2006 | česká rekordmanka ve skoku o tyči |
| třetí na halovém ME 1998 | finalistka OH 2004 |
| Dukla Praha, trenér J. Janků st. | Dukla Praha, trenér B. Patera |
| absolvent hospodářské fakulty univerzity v Liberci | studentka VŠEM v Praze |
