Článek
V posledních závodech jste pravidelně atakoval výšky kolem 570 centimetrů, na co taková forma může stačit v Barceloně?
Nerad říkám, co bych chtěl, ale určitě si tam chci zazávodit dvakrát. A nebudu lhát, chci urvat medaili. Mám na to, když předvedu, co umím. Když jsme s trenérem Paterou koukali na mé pokusy, 580 by tam mělo zůstat. Možná to zní přehnaně, ale já tomu věřím.
Při vaší poslední Diamantové lize v Paříži vás ale zbrzdil zdravotní problém...
Jak tam byly dlouhé prodlevy, chytly mě křeče do lýtek a byl jsem nucen pokus vynechat. Ale nechal jsem si ho na 576 a povedl se mi, laťka těsně spadla. Pak jsem v neděli hned závodil v Třinci a vyzkoušel si rytmus závodů obden jako je kvalifikace a finále.
Letošním suverénem je zatím Francouz Lavillenie, je pro vás hlavním favoritem?
Určitě, jestli něco nepokazí, měl by vyhrát, i když může třeba příliš odpočívat, pak to třikrát projde, což se může stát každému, zvlášť v té dlouhé kvalifikaci... Ale je totální jedničkou, má všechny skoky od rozcvičení do posledního pokusu stejné, zasloužil by se to.
V Paříži zkoušel i 607 cm, což kromě Bubky nikdo neskočil...
Říkal mi, že by to pro něj byl takový Mount Everest. Když bude odpočatý a foukne mu do zad, může přes šestku skákat. Asi ne světový rekord, ale potenciál má velký.
O to příjemnější asi bylo skákat v Paříži, když Francouzi mají tyčku tak rádi..
To byl luxusní zážitek. Když jsem si nechával roztleskat pokus, měl jsem husí kůži. Takových závodů potřebuju co nejvíc, abych pak byl i mazák na velkých soutěžích.
