Článek
Jak velké je vaše zklamání ze šestého místa?
Myslím, že celá výprava ve mě věřila, že medaili budu mít. Někteří říkali, že jsem taková tutovka. A zase nic. Moc štastnej fakt nejsem. Doufám, že aspoň Jiřinka přinese radost na pokoj. (v době rozhovoru ještě pokračovala soutěž tyčkařek s Ptáčníkovou – pozn. red.)
Jak došlo ke kolizi s překážkou?
Já se přiznám, že nevím. Já tu kolizi nějak extrémně nezaznamenal. Byla to chvilka nepozornosti. Po dlouhé době se mi stalo, že to, na co jsem myslel celou sezónu preventivně myslel a dobře se odrážel, tak teď jsem tu překážku v podstatě nějak přisedl a šlo to do pytle...
Viděl jste, že už saháte po medaili, možná po zlatu?
Přesně tak, to je ono. Já jsem poprvé v životě cítil, že český sprinter na venkovní Evropě na 110 metrů překážek může být nejlepší. S tím jsem nastupoval do finále, že na mě někdo bude hrdej... Strašně lidí mi věřilo a najednou z toho není zase nic...
Zklamání ve tváři Petra Svobody po finále závodu na 110 metrů překážek na ME v Barceloně.foto: ČTK/AP/Anja Niedringhaus
Co se vám teď honí v hlavě?
Já se docela bojím odsud vylézt a podívat do očí lidem jako je trenér, jako je Tomáš Dvořák, zbytek výpravy. Bojím se, až přijdu na pokoj podívat se na telefon, na ty lítostné zprávy. Je toho moc... Nejradši bych jel domů. Teď bych sednul na letadlo a úplně se všem vyhnul obloukem. Buď to bude lítost, nebo vysvětlování. Nikdo mě nenechá mluvit bez otázky proč, nebo jak je to možný...
Bude mít v sobě to zklamání dlouho?
Radost i zklamání dělají lidi kolem. Aspoň u mě to tak bývá. Třeba při medaili z Turína jsem neměl radost kvůli sobě, ale protože lidi kolem mě měli radost. Přiznávám, tohle se mi nepovedlo, pokazil jsem finále mistrovství Evropy. Ale lidi by měli vzít v potaz, že celou sezónu předvádím relativně pěkné výkony, které by tu stačily na medaili. Jestli mě někdo bude kritizovat za jeden závod, přitom jsem tady dva ze tří vyhrál, tak ať mi to přijde říct do očí, já si velice rád poslechnu, že jsem ničema a podobně.
