Článek
To, co provedl o dvě desetiletí dříve se skokem o tyči Sergej Bubka, se povedlo i jeho následovnici. Disciplínu si zcela podmanila, z laťky udělala jedinou svoji soupeřku, po centimetrech posouvala světový rekord, za což inkasovala tučné prémie. K tomu navíc dokázala přidat ženský šarm.
Jenže vloni to přišlo – únava, ztráta motivace. Na dvou šampionátech po sobě skončila ruská černovláska bez medaile, což pro ni byla zcela nezvyklá situace. Sáhla k ráznému řešení – vybrala si celosezónní zdravotní pauzu. Teď je zpátky. Už první start v Moskvě naznačil, že se od ní dají zase čekat velké věci, o víkendu v Doněcku ji čeká další…
Hranice jsou oblaka
Když si v roce 2002 přijela do Prahy zaskákat na Václavské náměstí při Pražské tyčce, dostala za svůj start pár tisícovek. Už tehdy si experti ukazovali: „Z ní něco bude.“ Měla doma juniorské světové zlato a její výkonnostní vzestup byl pořádně strmý. Anglicky tehdy uměla sotva pozdravit.
Dnes, kdy je jí 28 let, za starty na mítincích inkasuje až 50 tisíc dolarů a plynnou angličtinou laškuje na tiskových konferencích. „Hranice mých možností? To jsou jen oblaka,“ vypráví se svým tradičním širokým úsměvem.
