Článek
Dá se říct, že jste postoupila s přehledem?
Snad jo, pohlídala jsem si to.
Formu jste si tedy do Finska přivezla dobrou?
Forma snad stoupá, i když za tři týdny od zranění se toho moc stihnout natrénovat nedá. Ale chybí tu dvě největší favoritky, tak je cesta k dalšímu postupu otevřená, bude to kdo s koho.
Ve Vyškově vás pozlobila křeč v lýtku, teď už je všechno v pořádku?
Musím zaklepat, teď už jsem zcela zdráva.
V roce 2005 jste tady na mistrovství světa pro zranění nemohla nastoupit na start. Nevrátily se vám teď na rozcvičovacím stadiónu vzpomínky?
Ne, vůbec. To si člověk nesmí připouštět, to by ho svazovalo. Když jsem sem odjížděla, tak jsem si vzpomněla, že jsem tady měla DNS, ale to je život. My sportovci to máme jednou nahoře, jednou dole…
Už jste si zatrénovala s Romanem Šebrlem, jenž do skupiny vaší trenérky Jílkové přišel?
Sešli jsme se na tréninku, ale ještě jsem neměla tu čest s ním běžet ani jeden úsek. A pokusit se ho rozsekat. (směje se)
Nebude to snadné, sprinterskou formu v Helsinkách ukázal kvalitní …
To jo, teď to bude asi těžké. (úsměv)
Dojde mezi vámi i na nějakou sázku?
Šéba se hodně sází, já to v krvi moc nemám, ale kdyby mě hecnul na něco lukrativního, tak bych se nechala přemluvit.
Třeba lekci golfu, kterému se s oblibou věnuje?
Pravda, už je to pan golfista. Dostat od něj lekci? Proč ne.
