Článek
Na stadión Letzigrund vkročí poprvé až před úterní dopolední kvalifikací. „To nebude problém. Vím, že tam je nový povrch, nějaký lak tvrdý jak blázen. Kdo je lehčí, což není můj případ, ale spíš nějakých sprinterek, bude namydlený,“ tuší Špotáková.
Limit pro postup do finále je mírný, 57,50 m by pro dvojnásobnou olympijskou vítězku neměl být problém. „Tolik občas házím i na tréninku,“ říká.
Kvůli velkým závodům dělá atletiku
Na velkém šampionátu si zazávodí po dvou letech, naposledy z toho bylo olympijské zlato v Londýně. „Kvůli takovým závodům atletiku dělám, na ně se nejvíc těším,“ přiznává svěřenkyně Jana Železného.
Při absenci čerstvých maminek Obergföllové s Abakumovovou budí mezi oštěpařkami její jméno jednoznačně největší respekt. „Jestli ze mě budou mít ty mladší holky strach? To doufám,“ směje se 33letá atletka. „Kdybych třeba kulhala, tak si mnou ruce, ale teď vědí, že jsem připravená dobře,“ těší Špotákovou.
Odpoledne za ní dorazí i přítel Lukáš se synem Jankem a dalšími fanoušky, tzv. „Bára Ultras“. A Špotáková se z rozlehlého letištního hotelu přestěhuje za nimi.
„Tady jsme jak v kobce, koukáme dovnitř hotelu a člověk neví, jestli je noc, nebo den. Veškerý vzduch je tady z klimatizace, žádná okna ven,“ popisuje luxusní hotel, do něhož vede cesta přímo z letištní haly. Dočasný azyl české atletické výpravy vymění za apartmán nedaleko Letzigrundu.
