Článek
Triumf Barbory Špotákové na MS v Londýně
Zlato vám přinesl druhý pokus. Věřila jste, že bude stačit?
Já tomu vůbec nevěřila. Myslela, že bude třeba hodit daleko víc, než jsem předvedla. Ten hod ani nebyl nijak povedený, proto jsem se tak divila. Pak mi to ale začalo docházet a najednou mi vyhrkly slzy. Tak silný pocit štěstí jsem dlouho nezažila. Já to ani neumím popsat. Nevím, jestli si to vůbec zasloužím, ale je krásné že jsem zase získala pro Česko titul mistryně světa.
Definitivně radost propukla po posledním pokusu Číňanky Ling-wej Li?
To bylo takové zvláštní, pořád jsem chtěla hodit dál. Ale postupně jsem se začala cítit jako v nebi, to bylo prostě neuvěřitelné. Tenhle stadión je prostě moje místo, vlezu sem a jsem úplně klidná, protože vím, že to dobře dopadne. I ten stadión byla motivace, proč jsem pokračovala po Riu, chtěla jsem těm holkám ukázat, že minulá sezóna tak nedopadla ne proto, že bych patřila do starého harampádí, ale bylo to tou zlomeninou nártu. Pořád se mnou musejí počítat, je nádherné, že jsem to dokázala.
Proč se podle vás ve finále házelo méně, než jste čekala?
Je pravda, že jsem čekala, že bude třeba hodit dál. Věděla jsem, že jsem na tom dobře, škoda, že jsem netrefila první pokus, mohla jsem pak házet dál. Neházela jsem úplně dobře, ale jsem ráda, že jsem se dokázala na ten druhý pokus zkoncentrovat. Pak už jsem byla celkem v klidu.
