Rubriky:

Cyklistika

Šimůnkové spřádají plány, jak uspět pod Alpami

26. ledna 2008 17:47 - TREVISO

V městečku Montebelluna asi dvacet kilometrů od Trevisa rozbila rodina Šimůnkova tábor už ve čtvrtek ráno. Nic nechtějí ponechat náhodě. Radomír mladší by v neděli moc rád bojoval na cyklokrosovém šampionátu o medaili. A kdo jiný by mu mohl poradit lépe než táta Radomír, čtyřnásobný mistr světa.

„Mám tip na medailisty napsaný a zalepený v obálce,“ říká Šimůnek senior. Nechce však prozradit, zda tam napsal i jméno syna. „Výsledky kolem Vánoc Radka pasují hodně dopředu. Ale ty stupně vítězů jsou strašně moc malé, adeptů na ně je daleko víc, než se tam vejde,“ přiznává Radkův trenér, mechanik, řidič i rádce.

„Medaili by chtěl každý, já samozřejmě taky,“ odpoví bez váhání jedna z velkých českých nadějí. Sám nejvíc favorizuje na zlato nizozemského dlouhána Booma, vítěze posledních dvou závodů Světového poháru. „K tomu samozřejmě Belgičani. Pojedou v podstatě doma. Jen z vesnice, kde v Belgii přebývám, sem jedou dva autobusy,“ prozrazuje. „Bude tady daleko víc Belgičanů než domácích fanoušků,“ odhaduje Šimůnek senior.

Včera odpoledne si šel v Trevisu projít trať pod zasněženými vrcholky Alp. V dějišti šampionátu panuje krásné jarní počasí, na sluníčku je dvanáct stupňů nad nulou. „Bude to hodně rychlý závod. Trať bude našim klukům sedět,“ odhaduje Šimůnek starší, na jehož poznatky z trati syn hodně dá.  „Táta mi poradí takové ty maličkosti, třeba jak co nejlíp projíždět zatáčky. Má na to neskutečný cit,“ říká člen belgické stáje Palmans Cras.

V minulých dnech mu přidělala starosti jen střevní chřipka. Kvůli ní vynechal poslední Světový pohár. „Ale už jsem v pořádku, na kole jsem netrénoval jen jeden den,“ přiznal. Dva dny před závodem přehnanou nervozitu necítil, snaží se zůstat nad věcí. „Na mě to padne až před startem, zatím to víc prožívá táta,“ tvrdí s úsměvem.

V Itálii má podporu celé rodiny, kromě táty přicestovala i maminka a mladší bratr Danny. „Jen přítelkyně Šárka nedorazí, v sobotu musí do práce. Ale dostal jsem od ní pro štěstí porcelánového andělíčka. Zvedá ruce, tak teď ještě, abych je třeba mohl zvednout nad hlavu já,“ zasní se čtyřiadvacetiletý závodník, který se brzy bude s partnerkou stěhovat v Kamenici do nového bytu. „Je to jen 300 metrů od našeho domu, takže od rodiny vlastně ani neodcházím...“

Jan Krůta (Treviso), Právo

Zrušit


Časová osa: Cyklistika