Článek
Překvapilo vás to stříbro?
Já doufal, že bych na tom mohl být dobře. Akorát jsem nevěděl, co se mnou udělají antibiotika, která jsem bral. Naštěstí mi to nijak neublížilo. Ale bylo to fakt těžké. Porazil mě jen můj týmový kolega Sausser, který se na to měsíc chystal, takže musím být spokojený.
Poznamenalo vás hodně zranění z té srážky?
Byla klika, že to neskončilo hůř. Být to o půl metru vedle, tak jsem jel dodávkou bez majáku... Takhle jsem jen pět dní střídal nemocnici se zubařem. Pomalu jsem tam trávil víc času než na tréninku.
Zuby už máte?
Ve středu před odjezdem mi dali provizorní, ve čtvrtek mi ještě vytahovali stehy na bradě, kterou jsem měl sešitou na dvou místech.
K zubaři už jít nemusíte?
Ještě několikrát... Budu muset na implantáty, zuby mi nastřelí přímo do kosti. Takhle mám jen ty provizorní, který mě jen trochu omezujou při kousání. Třeba bagetu mám problém sníst, předníma zubama ji neukousnu.
Jak zvládáte náročný program, který teď máte?
Je to hektika. Z Itálie jsem letěl hned druhý den přes Paříž na další svěťák do Kanady, další víkend se jede v americkém Windhamu, kde jsem vloni vyhrál, tak bych to rád zopakoval. Vrátím se domů a je mistrovství republiky. Moc si neodpočinu, ale až na to únavné cestování je to v pohodě.
Nemrzí vás, že jste nemohl startovat na silničním mistrovství republiky?
Trochu jo, těžká trať by mi seděla, šance na solidní výsledek byly poměrně velké. Ale maratón měl přednost.
