Hlavní obsah

Svoboda skončil devátý, přesto smutnil

Na minulé olympiádě v Sydney skončil Květoslav Svoboda na 200 m volně osmnáctý a mrzelo ho, že chyběl v semifinále. V Aténách do něj prošel už s přehledem devátým časem a toužil po finále. O jediné místo se tam ale včera večer nevešel. "Moc si cením toho posunu, který jsem udělal, přesto cítím zklamání," vykládal po závodě.

Článek

Svoboda věděl, že cesta mezi elitu povede jen přes zlepšení národního rekordu a troufal si své maximum 1:48,35 překonat. "Dělal jsem vše proto, abych předvedl víc než stoprocentní výkon. Semifinále jsem šel na krev a sto padesát metrů to vypadalo skvěle. Cítil jsem, že na to mám, perfektně dotahoval záběry, nepokazil ani žádnou obrátku, ale pak přišel osudný poslední bazén. Cítil jsem, že vadnu a ke konci jsem snad skoro stál. Poslední dobou s tím mívám problémy, zatímco dřív jsem závěrečnou padesátku uměl za 27,6, teď jsem ji měl o vteřinu pomalejší a to je ta osudná ztráta," přiznával Svoboda a v nepříjemném větru se choulil do bundy.

Výsledek z rozplavby, kdy za osobním rekordem zaostal jen o necelou vteřinu, dával finálovou naději. "Na to jak moc jsem byl nervózní, to bylo ráno až nečekaně dobré. Když jsem dorazil k bazénu, úplně jsem se klepal. Přece jen byl přede mnou nejdůležitější závod kariéry," připouštěl. Pohled na časy ostatních soupeřů ho ale uklidnil. "Do vody jsem skákal s vědomím, že standardní výkon mi semifinále zaručí," svěřoval se Svoboda.

Pevně věřil, že večer zrychlí."Bohužel se mi to nepovedlo. Přitom jsem se ráno nemusel vydat stoprocentně, takže po obědě si dvě hodinky zdřímnul a pak už byl naprosto koncentrovaný boj o finále. Smířil bych se s tím, kdyby mi elitní osmička unikla, ale rozhodně jsem chtěl pokořit hranici rekordu. Jenže ten konec byl z mé strany fakt marný," říkal trochu smutně plavec, který příští týden oslaví 22. narozeniny. "Finále mohlo znamenat hezký dárek."

Reklama