Článek
„Velké číslo odpovídá jedenácti rokům v Brně a páté sezóně v USK. Vlastně to ukazuje, že mám celou kariéru, od chvíle, co jsem nakoukla mezi dospělé, spojenou s Euroligu, což mě vážně těší," říká Vítečková s tím, že pokud si má okamžitě vybavit nějaké euroligové vystoupení, pak to musí být vyhrané finále proti Samaře v roce 2006. Tehdy se přičinila o nejcennější úspěch v historii českého ženského klubového basketbalu.
„Pak si samozřejmě ještě pamatuju utkání, v němž jsem nastřílela pětatřicet bodů, to byl takový můj den D," vzpomíná na únorový zápas z roku 2012 v polské Gdyni. Vybaví si dokonce i euroligovou premiéru s Fenerbahce. „To mi bylo sedmnáct a hrály jsme jako Žabovřesky ještě v brněnské staré hale. Jen si nejsem jistá, jestli můj první koš byl trojka, nebo z nájezdu zleva, to mám v hlavě už dost matně," usmívá se vyhlášená střelkyně. Sama netuší, kam se dá číslo počtu startů až navýšit. „Záleží asi už jen na mně, jak bude dál vypadat moje kariéra. Teď neumím říct, jestli budu hrát i příští sezónu," uvažuje Vítečková.
Myslí si, že by ji v budoucnu mohla překonat současná spoluhráčka Kateřina Elhotová, která se objevila v Eurolize poprvé dokonce v šestnácti a půl roce.
„Když bude takhle pokračovat, tak mě může jednou trhnout. Mně se rekord povedl jen proto, že jsem vydržela relativně zdravá a měla jsem možnost hrát soutěž pravidelně už od juniorského věku, protože mi trenéři věřili," dodává Vítečková.
