Článek
Se zlomenou rukou jste vyhrála během šesti dnů další závod Světového poháru. Jak vypadal ten páteční v Calgary?
Strašné drama. Groenewoldová se mi pokusila ujet. Už jsem si říkala, že s ní prohraju, protože se mi dost vzdálila. Trenér Novák na mne křičel, ať se za ní pustím. Tak jsem se do toho opřela a dopadlo to dobře, dokonce v novém českému rekordu. Výsledný čas mě překvapil.
Bolela vás při závodě zlomená ruka?
Hned na startu jsem nějak divně škubala celým tělem, tedy i rukou. To zabolelo. Hned jsem si ji hodila na záda. Pak už to bylo dobré. Nemyslím na zranění. Při závodě o zlomené ruce vůbec nevím, koncentruji se na jízdu.
Ale po závodě to asi přijde...
Ani ne. Víc mě bolí nohy. V ruce cítím takové zvláštní brnění či chvění, ale už to nebolí, jako třeba v Salt Lake City.
Uvědomujete si riziko pádu?
Tak na to vůbec nemyslím. Kdybych si nebezpečí pádu připustila, určitě by se to stalo.
Tři kilometry jsou vaší doménou, co poloviční trať?
Raději mám tři kilometry. Na poloviční trati dostává ruka víc zabrat. Není to ono.
Kdy se vracíte domů?
V úterý bychom měli být v Praze. Absolvuji podrobné lékařské vyšetření a pak letíme na další závod Světového poháru do Moskvy. Ruka se opravdu lepší, věřím, že tam už budu fit.
