Článek
Obhájila jste celkové vítězství ve Světovém poháru na dlouhých tratích. Bylo to těžší, než loňské premiérové prvenství?
Přesvědčila jsem se, že obhajoba je skutečně těžší. Jednak jsem byla nervóznější, cítila jsem větší tlak, a také si mne víc hleděly soupeřky.
Vám v neděli stačilo na tři kilometry porazit největší soupeřku Němku Pechsteinovou. Hlídala jste si její čas?
Věděla jsem, co musím zajet. Asi tři kola před cílem na mne trenér Novák zakřičel, že už vedu. To jsem si pak pohlídala. Radost mám velikou, ale přiznám se, že předstartovní nervozita byla přeci jenom o trochu větší, než před jinými závody. Uvědomovala jsem si, že mohu obhájit prvenství už tady. Ženy startovaly brzy dopoledne, což pro mne bylo něco nového, ale zvládla jsem to.
Už v sobotu jste skončila druhá na 1500 metrů, což není, jak říkáte vaše trať, překvapilo vás nečekané stříbro?
Trochu ano. Ale v Baselze se jezdilo na otevřeném oválu. Podmínky nebyly ideální, ale ani ne nijak extrémní. Jela jsem v sedmé dvojici, v osmé startovala vítězná Grovesová a v deváté bronzová Friesingerová. Mrholilo, led byl takový krupičkovitý, ale podmínky jsme měly stejné. Nebylo to tolik o technice. Na ledě jsem prodala přípravu z rybníku, kde jsou těžší podmínky. Na krytém oválu bych asi druhá neskončila. Mým maximem bylo dosud na téhle trati čtvrté místo.
Co vás teď čeká?
Pojedeme do Berlína na mistrovství světa ve víceboji, ale uvidím, jestli budu startovat. Rýma sice doznívá, ale únava je velká. Možná si odpočinu a vyrazíme přeci jenom na finále Světového poháru do Heerenveenu, i když jsme s trenérem zvažovali, že ho vynecháme. Chci se totiž co nejlépe připravit na březnové mistrovství světa na jednotlivých tratích v japonském Naganu. Tam jsem ještě nikdy nezávodila a chtěla bych obhájit zlaté medaile na tři a pět kilometrů.
