Článek
Jaký byl váš první opravdu velký závod po olympiádě v Pekingu?
Bylo to dobré, jsem zpátky. Krásná domácká atmosféra. Nebyly tu úplně všechny soupeřky, ale závod v Sydney byl parádní. Trochu jsem si ho zkomplikovala, protože jsem se dlouho připravovala. Normálně mi nástřel trvá tak deset minut, teď to bylo pětadvacet. Potřebovala jsem mít jistotu, že nebudu dělat chyby. V závěru mě pak tlačil čas a projevilo se to na poslední ráně. Už mě bolela pravá kyčel, nemohla jsem najít správnou polohu.
To byla ta jediná devítka v základní části?
Přesně tak. Hnula jsem loktem a bylo z toho 9,3. Takhle špatnou devítku jsem dlouho nedala. Ale nebrala jsem to nijak dramaticky. Říkala jsem si, že těch 399 je také dobrých, měla jsem dva body náskok. Finále se mi povedlo, v něm nebyla devítka žádná, naopak dvakrát 10,7, což je skoro čistý centr.
Vás kyčel trápí už delší čas...
Chybí mi hodně svalové hmoty, pořád musím trénovat a posilovat, aby se to srovnalo, ale cítím zlepšení. V přípravě v Sydney jsem dostala pořádně zabrat. Manžel Matt připravil dokonce kruhový trénink, kdy jsme stříleli, běhali, posilovali, po něm jsem lezla po kolenou. Poslední dny před závodem nebyly výsledky nic moc, ale podstatný je závod.
Byla jste před prvním velkým závodem nervózní?
Byla, ale u nás s Mattem se to projevuje jinak, než třesem. Nějak tu nervozitu vstřebáme, a pak vyleze třeba tím, že mi je špatně od žaludku. Ale zvládla jsem to.
Co vám říkaly soupeřky?
O tom, že střílím, věděly všechny. Navíc tu nebyly některé Evropanky, například Němky. Já jsem spíš koukala, že některé střelkyně vůbec neznám, například Malajku Mohdtaibiovou, která skončila druhá, nebo Íránku Jambozorgovou, která byla pátá.
Nemrzí vás, že tentokrát není za vítězství ve Světovém poháru i účastnické místo na olympiádu v Londýně?
Mrzí nemrzí... Nic nenadělám. Bylo by hezké se vrátit a hned si vystřílet olympiádu. Ale pokud to se mnou půjde výkonnostně takhle nahoru, nemám obavu, že bych ten Londýn někde netrefila, i kdyby to měl být poslední kvalifikační závod příští rok.
Viděla váš závod dcera Julie?
Přijely na finále s mojí mamkou, která nám tu hlídá, na finále. Julinka pak šla se mnou na stupně vítězů a dostala zlatou medaili.
Prý jste v Sydney zkusila i malorážku...
Je to pravda a nebylo to tak špatné, alespoň v stoje ne. Polohy vkleče a vleže jsou jiné, ty musím hodně trénovat. Teď mne čeká deset dní přípravy s tátou v Adelaide. Vzduchovku nechci nějakou chvíli ani vidět, věnuji se malorážce a uvidím, jestli to bude natolik dobré, abych ji střílela i na srpnovém mistrovství světa v Mnichově.
Co říkal vašemu výkonu táta a trenér Petr Kůrka?
Byl moc rád. Hlavně., že jsem nedělala chyby nebo nezískala nějaké špatné návyky, když mě neměl pod dozorem.
Jak si užíváte volno v Austrálii?
Moc ho není, ale chodíme se koupat nebo na výlety. Je tu třicet stupňů, což je paráda.
Kdy se vracíte do USA?
Někdy kolem 12. dubna. Matt bude střílet závod Světového poháru ve Fort Benningu, já budu v Minnesotě s Julinkou.
Kdy plánujete příjezd do Česka?
Na pár dní se stavím koncem dubna, kdy točíme nějakou reklamu pro Wüstenrot. Potom přiletíme s Mattem v první půlce června. Budeme startovat na závodě Světového poháru v Bělehradu, připravovat se v Plzni a pak pojedeme na srpnové mistrovství světa do Mnichova. Doma budu až do září, protože manžel letí na první olympiádu mládeže do Singapuru a z Prahy to má blíž. Už se do Čech moc těším.
