Článek
V sobotu jste vyrovnala rekordní hranici 400 bodů ze čtyřiceti ran. Pokolikáté se vám to povedlo?
Jestli dobře počítám, tak pošesté. S výronem v kotníku světový rekord. To je dobrý!
Ve dvou závodech jste překonala svůj olympijský rekord, kterým jste získala v Pekingu zlato. K finálovému světovému rekordu vám scházelo jen 0,9 bodu. Mohla jste něco udělat lépe?
Vždycky se dá něco udělat lépe. Pár nepovedených ran bych našla. V sobotu, kdy jsem nastřílela lepší výsledek, to pro mne bylo mnohem těžší než v pátek. Musela jsem při základním závodě odložit vzduchovku a odpočinout si, srovnat si věci v hlavě. Docházely mi síly, ale řekla jsem si, že zatnu zuby a vydržím to. Povedlo se, ale pořád mě čeká hodně práce, abych si mohla říct, že už je to ono. Důležité ale je, že už jsem výsledkově zpátky, nahoře.
Kdy přišla tak skvělá forma?
Přinesl mi ji Ježíšek (smích). Ale vážně. Po neúspěšném mistrovství světa jsem měla o čem přemýšlet. Když si sednete na zadek, donutí vás to k tomu. Přišla jsem na spoustu věcí.
Kde byl na šampionátu v Mnichově problém?
Nebylo to jen v bolavé kyčli, ale v hlavě. Ta sice nebolela, ale chybělo v ní to, co mi vždycky pomáhalo vítězit. Vyhrávala jsem závody tím, že jsem dokázala dobře střílet i v závěru a nedělala chyby. Tohle mi v Mnichově chybělo. Mohla jsem se dostat do finále i přes bolest v kyčli, kdybych v sobě našla psychickou sílu. Doma v Grand Rapid jsem poctivě trénovala vzduchovku na střelnici, kterou máme v domě, a absolvovala pár menších závodů. Pro mne je důležitý nejen dobrý výsledek, ale hlavně pocit, že jsem to při závodě zase já, jako dřív.
Zmínila jste výron v kotníku, jak jste k němu přišla?
Před Vánoci jsem u nás v Minnesotě běhala na lyžích a upadla jsem tak nešťastně, že jsem si udělala těžký výron v kotníku na levé noze. Slyšela jsem, jak mi v něm křuplo. Nikdo nebyl poblíž, Matt hlídal doma Júlinku, tak jsem šla ve dvanáctistupňovém mrazu ještě půl kilometru pěšky... Naštěstí kotník nebyl zlomený, ale silně otekl. Ještě před týdnem to hodně bolelo, ledovala jsem ho a mazala. Teď už je to dobré. Zatížení unese, jen zabolí, když se hýbám a upravuji stabilitu. Už ho rozcvičuji, nemám problém s tím dobře střílet. Je to o hlavě.
Vážné zdravotní problémy měl i váš manžel Matthew...
Po operaci rakoviny štítné žlázy už se cítí skvěle. V Plzni v pátek střílel svůj vůbec první závod a skončil třetí za 596 bodů a v sobotu přidal ještě jeden bod a byl druhý. V pátek by mě dokonce porazil, kdyby se střílelo na čtyřicet ran. Matt měl samé desítky, já jednu devítku. V sobotu jsem mu to vrátila (smích). Jsem moc ráda, že se cítí nesrovnatelně lépe než před půl rokem. Pomáhá to psychicky i mně, perfektně se doplňujeme.
Budete v Česku až do březnového mistrovství Evropy?
Kdepak, absolvuji ještě závod v Mnichově a poletím do USA, kam se Matt vrací dřív. Zpátky do Evropy přiletím na šest dní jen na šampionát. Časový posun už mi problém nedělá.
S jakým cílem jste vstoupila do nové sezóny?
To je přeci jasné, vybojovat účastnické místo na olympiádu v Londýně, ať na mistrovství Evropy nebo na některém ze závodů Světového poháru. Zatím se soustředím na vzduchovku, ale nevylučuji, že bych na letním evropském šampionátu střílela i malorážku.
