Článek
Na jak dlouho jste přiletěla?
Budu v Česku přibližně do konce února. Začátkem ledna mne čeká nominační závod na mistrovství Evropy, pak Velká cena Plzně a závod v Mnichově. Vrcholem bude vzduchovkové mistrovství Evropy v půlce února. Po něm odletím do USA a vrátím se až v polovině dubna na závody Světového poháru a závěrečnou přípravu před olympiádou. Možná vynechám Světový pohár v Londýně. Sice si nevyzkouším předem olympijskou střelnici, ale v Aténách 2004 jsem také nebyla a na olympiádě z toho byl bronz. Budu střílet květnové závody Světového poháru v Mnichově a Miláně a zřejmě i v Pekingu, ale plán před olympiádou budeme ještě upřesňovat se státním trenérem Vladislavem Šaňákem.
V USA jste se přestěhovali z Minnesoty zpět do Colorado Springs. Bydlíte v americkém olympijském centru?
Kdepak, máme tam od známých pronajatý dům na tři roky. Od centra města jsme asi dvacet minut pěšky. Ve Státech, kde se jezdí hlavně autem, chodíme na procházky. Julinka je ve školce, takže máme dost času na trénink.
Co se stalo s vaším domem v Grand Rapid?
Prodali jsme ho. Zájemci se našli hodně brzy. Nebylo to ani s velkou finanční ztrátou.
Jak vypadá vaše příprava v Coloradu?
Znovu se mi věnuje táta, který mě ke sportovní střelbě přivedl. Připravuje mi plány, radí, koriguje a hlavně je na mne přísný, což teď potřebuji nejvíc. Zdravotně už jsem v pořádku, takže se postupně dostávám do starých dobrých kolejí, jako před olympiádou v Pekingu. Je to samozřejmě jiné, mám dceru a rodinu, ale v přípravě se chci tomu období co nejvíc přiblížit. Teď především odstraňuji chyby, které jsem pochytala v době, kdy střílení se zdravotními potížemi.
Trénujete víc vzduchovku nebo malorážku?
Pochopitelně vzduchovku. Nemá smysl dělat dvě disciplíny na padesát procent. Hlavní je vzduchovka. Malorážce se věnuji později, nějak to dopadne.
Váš otec Petr Kůrka trénuje australskou reprezentaci v Adelaide. Jak spolupracujete?
Časový rozdíl je asi patnáct hodin, takže musíme pečlivě plánovat, kdy si zavoláme. Buď musím brzy ráno vstát, nebo jít pozdě večer spát, ale funguje to. Třikrát v týdnu se slyšíme. Také mu posílám ofocené terče a výsledky. Pod tátovým vedením se cítím opravdu dobře a na výsledcích jsou znát pokroky. On mne zná nejlépe, má cit pro přípravu, ví, co potřebuji.
Teď se ale uvidíte tak říkající naživo...
Přesně tak. Moji rodiče přiletěli do Čech už před Vánoci, které my jsme trávili u Mattových rodičů. Uvidíme se v pátek na naší šumavské chalupě. Už se moc těším na opožděného českého Ježíška. Nějaké dárky vezeme s sebou. Bude to krásné hlavně pro Julinku. S tátou a Mattem budeme trénovat v Plzni, v lednu přiletí jeho australští střelci, takže absolvujeme přípravu s klokany. Na to se také těším.
Na co si na olympiádě věříte?
Neplánujeme žádné výsledky. Chci hlavně ve vzduchovce skončit ve finále, ale tak, abych měla ještě šanci bojovat i o medaili. Jak jsem řekla, mám rodinu, je to jiné, než před Pekingem, ale já jsem bojovnice a finále umím...
Váš manžel svedl úspěšný boj s rakovinou. Jak je na tom aktuálně zdravotně?
V prosinci byl na kontrole a lékaři mu řekli, že když stejně dobře dopadne další červnová kontrola, prohlásí ho za úplně zdravého... To je báječné! Střílí dobře, hodně trénuje. Účast v olympijském Londýně si ale musí vybojovat v kvalifikaci střelců USA, která ho na jaře teprve čeká.
