Článek
Legendární italský horolezec, jenž v pátek oslaví šedesáté narozeniny, se narodil 17. září 1944 v jihotyrolském Brixenu jako druhý z devíti sourozenců. Již v pěti letech zdolal s otcem svou první třítisícovku, horu Sass Rigais vysokou 3027 metrů.
Hory se staly jeho životní láskou a osudem. Vedle nejméně stovky prvovýstupů dosáhl ale také severního i jižního pólu Země, pěšky prošel Grónsko, Antarktidu, východní Tibet a zamířil i do pouští.
Nanga Parbat změnil jeho život
V roce 1970 se poprvé vydal do Himálají k dobývání své první osmitisícovky Nanga Parbat. "Tato expedice byla klíčovou výpravou mého života, protože na ní jsem se naučil žít ve velkých dimenzích, včetně té největší dimenze lidského života, kterou je smrt," vzpomíná.
Vrcholu 8125 metrů vysoké hory dosáhl se svým bratrem Günterem. Při dramatickém sestupu však Güntera pohřbila lavina. Reinhold, považovaný všemi za mrtvého, se objevil živý po šesti dnech zoufalého strádání. Tři následující měsíce strávil na klinice, kde mu amputovali těžce omrzlé prsty na nohou.
Trvalo plných pět let, než se dostal znovu do formy. V pětasedmdesátém roce se však postaral o průlom v himálajském horolezectví. Spolu s Rakušanem Peterem Habelerem se vydal na Hidden Peak (Gašerbrum; 8068 metrů) a alpským způsobem, tedy bez šerpů, vynášek do postupových táborů a bez kyslíku, tuto osmitisícovku zdolal.
Everest sólo a ze severu
Další převratný výkon zaznamenal v květnu 1978, kdy se opět s Habelerem na druhý pokus ocitl jako první člověk bez kyslíkových přístrojů na nejvyšší hoře světa Mount Everestu (8848 m). V témže roce překonal další hranici lidských možností: svou osudovou horu Nanga Parbat zdolal sólo.
Poté, co pokořil druhý nejvyšší vrchol světa K2 (8611 m), se mu 20. srpna 1980 podařil jeden z nejobdivovanějších výkonů horolezecké historie. Jako první vystoupil zcela sám, nejen bez podpůrného týmu, ale také bez fixních lan, na vrchol Everestu, navíc v obávaném monzunovém období ze severní strany.
Zbývající osmitisícovky padly během následujících šesti let a Messner se stal prvním člověkem, který zdolal všech čtrnáct osmitisícových vrcholů. Na ten poslední - čtvrtý nejvyšší vrchol Lhoce (8511 m) - vystoupil 16. října 1986.
Dobrodružství i s druhým bratrem
Po úspěšné bitvě s osmitisícovkami se jeho pozornost obrátila k nejvyšší hoře Antarktidy Vinson Massif (5140 metrů). Při pohledu z jejího vrcholu se mu v hlavě zrodila možnost nového dobrodružství: cesta napříč Antarktidou. V únoru 1990 společně s Němcem Arvedem Fuchsem přešel jako první člověk ledový kontinent bez použití psů a jakékoli techniky. Cestu dlouhou 2800 kilometrů zvládli za 92 dnů.
V roce 1993 se Messner na opačné straně zeměkoule pokusil bez vnější pomoci o přechod největšího ostrova světa - Grónska. Spolu s bratrem Hubertem zdárně absolvovali trasu dlouhou 2200 kilometrů. Sourozenci se vydali napříč Grónskem již potřetí, předtím však využívali psích spřežení a byli ve spojení s leteckou službou. O dva roky později se Messner vydal opět s bratrem Hubertem na polární výpravu k severnímu pólu a rovněž uskutečnil cestu do pohoří Altaj.
Vážnější úraz jen na Juvalu
Až na amputaci několika omrzlých prstů na nohou při svých dobrodružných cestách Messner k jiné zdravotní újmě nepřišel. Paradoxně nejhorší zranění ho postihlo v červenci 1995 při přeskakování zdi, která obklopuje jeho hrad Juval v jižním Tyrolsku. Přivodil si tehdy extrémně komplikovanou zlomeninu patní kosti, po níž se musel podrobit operaci. Strach z doživotní invalidity se však nepotvrdil.
Po rekonvalescenci Messner zahájil putování východním Tibetem. V roce 1998 okusil další z velkých lákadel, kterým se pro něj staly pouště. Svou výpravu nasměroval k vyprahlému území Atacama v Jižní Americe.
Legendární horolezec a cestovatel se o dojmy a poznatky často dělí se svými obdivovateli na mnoha přednáškách nebo v knihách, jichž napsal na čtyři desítky. Vedle toho se v posledních letech vrhl na politickou dráhu - do letoška byl poslancem Evropského parlamentu za Zelené.
