Článek
Výborně rozjetou kariéru zabrzdila 15. února 2001 tragická událost. Závodníky stáje Kelme šestadvacetiletá dvojčata Ricarda a Javiera Ochoovi srazilo při tréninku auto. Ricardo zraněním na místě podlehl, Javier byl 9 týdnů v kómatu a měl těžká zranění hlavy i hrudníku. Lékaři mu nedávali žádnou naději a navrhovali jeho rodině odpojení od přístrojů. Ochoovi odmítli.
Když se Javier Ochoa nakonec probral, nebyl schopen samostatného pohybu, musel se znovu učit myslet a mluvit. Stanovil si však zásadní cíl - návrat do profesionální cyklistiky. Trvalo přes osm měsíců než po úraze začal chodit. O rok později se poprvé posadil na kolo. Tehdy už definitivně upustil od přání vrátit se mezi profesionály a rozhodl se závodit s postiženými cyklisty. Na mistrovství Španělska dojel mezi spastiky divize 3 jako druhý a nominoval se tak na Otevřené mistrovství Evropy, které se v září 2003 konalo v Praze a Teplicích.
V České republice Javier Ochoa zazářil. Dohromady se soutěží open, ve které závodili i cyklisté z jiných kontinentů než z Evropy, vybojoval sedm medailí, a to i přesto, že se ještě úplně necítil ve své kůži: "Je to se mnou trochu horší, než jsem čekal, protože nemám takovou kondici, jako jsem měl dřív. Nejsem už tak rychlý a snadno ztrácím rovnováhu. Ale s trochou tréninku to půjde."
V Aténách nejprve startoval v závodě na 1 km s pevným startem ve sloučené kategorii divize 3 a 4, ve kterém měl náš Jiří Bouška bronz. Ochoovi se v něm nedařilo a skončil až sedmý. Svému velkému současnému snu - zlaté paralympijské medaili se velmi přiblížil dnes. Ve stíhacím závodě divize 3 se musel sklonit pouze před Britem Darrenem Kennym a má stříbro. Zda promění ve zlato start v silničním závodě a v časovce, ukáží následující dny.
