Rubriky:

Ostatní

VIDEO: Na okukování jsme zvyklé, tvrdí sexy plážové volejbalistky

11. května 2012 10:30

Maki a Kiki alias Markéta Sluková (23) a Kristýna Kolocová (24). Dvě kočky na rozpáleném písku jsou na nejlepší cestě na olympiádu do Londýna, o body do kvalifikace teď bojují na turnajích v Číně. Bývalé mistryně Evropy v plážovém volejbale do 18 i 23 let se daly dohromady už ve čtvrté třídě na základní škole.

To jste si spolu sedly do lavice hned první školní den?
Kolocová:
  Markéta přišla do třídy později. Dělala gymnastiku, přišla, byla vykulená…
Sluková:
Tak se mě Kikča ujala. Já chodila do čtvrté třídy jinam, ale na gymnastiku jsem byla vysoká, tak se rodiče rozhodli, že volejbal bude ten správný sport. A nemýlili se.

Kolik dnů se přes rok vůbec nevidíte?
Kolocová:
Málo. Půl roku jsme na cestách, pak tréninky tady.…
Sluková:
Takže to vyjde tak na měsíc, kdy se nevidíme.
Kolocová:
Ale když se nemusíme vidět, tak se nepotkáme a nevyrazíme na kafčo.

Dokážete se i pohádat?
Sluková:
No a jak. Ale na to, kolik času spolu strávíme, málo. Spíš drobná výměna názorů, nebo když nemáme dobrou náladu.
Kolocová:
Ale nebývá to tak, že bychom se pohádaly a tři dny nebavily. To se stalo snad jednou, někdy v šesté třídě.

Dlouho jste hrály šestkový volejbal, proč u vás vyhrál ten plážový?
Kolocová:
Možná jsme trochu individualistky, dávaly jsme do toho sto procent, tak jsme chtěly, aby to ostatní dělaly taky. A najít dvanáct takových je problém. To byl i důvod, proč jsme dlouho hledaly trenéra, který by nám vyhovoval.

Našly jste Rakušana Simona Nausche. Prý jste měly strach, jak bude spolupráce fungovat, vzhledem k tomu, že je přítelem Markéty. Kdo se bál víc?
Sluková:
Asi Simon, ten má na krku dvě ženský a mě ještě doma. (směje se) Snily jsme o tom mít trenéra, co se nám bude věnovat naplno, což jsme viděly u zahraničních týmů. Simon řekl, že nám pomůže na jednom kempu v Turecku, my se pak za chvíli posunuly z 55. místa na světovém žebříčku na 13. Moc nám to sedělo, i my se s tím doma vyrovnali.

Volejbalová federace před sezónou rozhodla, že se bude moct hrát i v šortkách a tričku. Jak se to projeví na kurtech, ubude hráček v plavkách?
Kolocová:
Co jsme viděly, nezměnilo se to ani trošku, nikdo neměl kraťasy ani trička. Může se to projevit na turnajích, kde je zima a organizátoři ohlásí „bikini time“ a musí se hrát v letním provedení oblečení. Pak toho možná využijeme a místo plavek si vezmeme kraťasy.
Sluková:
 Ale myslím si, že na světovém okruhu zůstane každý věrný plavkám, protože je to nejpohodlnější, když je člověk zpocený a má písek všude.

Jinak je na organizátorech, kdy vám dovolí hrát v letní verzi?
Kolocová:
Nějaké regule jsou, ale rozhodují sami. Kvůli fotkám se nás snaží udržet „nahé“, dokud to je únosné, i když se nám to někdy nelíbí. Už jsme si i stěžovaly, ale marně.

V pravidlech se píše i o plavkách na bocích širokých maximálně sedm centimetrů. Opravdu to někdo přeměřuje?
Sluková:
Nikdy jsem neslyšela, že by to přeměřovali. Ale když jsem koukala na fotky z olympiády v Aténách, tam naše holky Celbová–Dosoudilová měly ty plavky výrazně širší, to byly spíš kraťásky. Teď třeba Brazilky jsou zase druhý extrém, jak jim to leze do zadku, pro ně by spíš měla být zavedena minimální šířka. (úsměv)

Ozývají se na ženském okruhu občas hlasy, že by se z plážového volejbalu nemělo stát okukování holek v plavkách?
Kolocová:
Ani ne. My říkáme, že to je naše pracovní náčiní, a zvykly jsme si. To, že se lidi chodí podívat na ta téměř nahá těla, je jedna věc, ale my o tom nevíme. Snažíme se hrát co nejlíp a nevnímat, jestli nám někdo z tribuny kouká na zadek. I když zrovna v Číně to příjemné není, když na nás valej oči a fotí si nás… Ale nemáme s tím problémy.

Ani vaši partneři?
Kolocová:
Ani v tomhle není moc problém. Samozřejmě, když má někdo úplně bílé a skoro průhledné bikiny, ne každému se to líbí.
Sluková:
My začaly s beachvolejbalem s tím, že se hraje v plavkách. Kdyby se hrálo v trenkách a v tričku a pak přešlo na plavky, asi bychom to braly jinak. Ale my si na to zvykly, naši partneři taky.
Kolocová:
Jen první svléknutí na začátku sezóny je nepříjemné, když je člověk ještě ze zimy bílý. Pak se trochu opálíme a už je to dobré.

Kolik máte plavek?
Sluková:
Strašně moc, třeba padesát. Za ta léta se to nastřádá a jako u každé ženské je to sezónní záležitost, tak se skladují na spodu skříně. Zabírají velkou část.
Kolocová:
Klidně bych měla jednu skříň jen plavek, ale nemám to doma povoleno. (úsměv)

Podle čeho se rozhodujete, jaké si vezmete na zápas?
Kolocová:
„Tak dneska třeba modrý?“ Asi takhle.
Sluková:
Máme většinou tři barvy, vloni bílé, černé a modré. Ale bílé byly takové VIP, jen když jsme měly nějaký důležitý zápas a chtěly vypadat pěkně.
Kolocová:
Když víme, co dostaneme za barvu vršků na turnaji, tak se to snažíme sladit, protože černá ladí víc s červenou než modrá, ale to už je taková vyšší dívčí. (úsměv)

V jakém jste hrály největším vedru?
Kolocová:
V čínské Sanyi. Tam bylo kolem 35 stupňů a hrozná vlhkost, člověk si připadá jak v sauně. Vloni jsme začaly zápas a já si po třech míčích říkala, jak tohle zvládneme.

K tomu písek pálící do chodidel…
Kolocová:
Při turnajích to kropí. Ale pak jsme po turnaji chtěly trénovat, to už se o kurt nikdo nestaral a nedalo se na něm stát.

Opalovacího krému asi také spotřebujete dost…
Sluková:
To jo. Někdy stejně nepomůže, když se zpotíme a otřeme, za 15 minut je to dole.

Takže se občas spálíte?
Sluková:
Po zimě někdy jo. Vloni i letos jsme byly v Kapském Městě, tam nás sluníčko vždycky překvapí. Nejsme růžové jak němečtí turisti, ale občas nás to spálí.

Michal Osoba, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní