Rubriky:

Ostatní

VIDEO: Špotáková si dala U Pinkasů tradiční Plzeň v originálních holínkách

17. srpna 2012 14:43 - Praha

Na posezení ve slavné pražské pivnici U Pinkasů přišla olympijská vítězka Barbora Špotáková přesně. S úsměvem na rtech, jako by za sebou neměla seriál oslav, který ještě zdaleka nekončí. „Setkáváme se tu sice při oslavě medaile posedmé, ale kruh se určitě neuzavírá. I když zisk každé medaile je psychicky a fyzicky stále náročnější, věřím, že to ještě nějaký čas vydržím a přivezu další,“ přála si.

Sport.cz

„Oslavy londýnského zlata nebyly tak emotivní jako po Pekingu, tenkrát jsme to s gratulanty hodně obrečeli, ale já mám tentokrát takový příjemný pocit v tom, že jsem to dokázala a zlato obhájila,“ přiznala vzápětí s tím, že oslavy jsou stejně divoké, pořád je zvládá, ale... „Už je to náročnější, to asi přibývajícím věkem,“ pravila s úsměvem.

Čestná občanka Sýkořice

Ve čtvrtek oslavovala v Sýkořici, odkud pochází její přítel Lukáš Novotný. „Bylo to bujaré a bezprostřední. Dostala jsem dárek, kterého si moc cením. Jsem první čestnou občankou Sýkořice. Přišlo hodně lidí. Jednu chvíli jsem se bála i o medaili, protože jsem ji ztratila z dohledu. Ale vrátila se v pořádku. Zatím neutrpěla žádnou úhonu, i když byla politá i šampaňským. Ještě týden ji budu ukazovat a pak ji schovám, chci ji mít nepoškozenou,“ říkala a laskala se s půl kilogramu vážícím nejcennějším olympijským kovem.

Zlatá londýnská medaile je podle jejích slov nejkrásnější, jakou získala. „Je celá z kovu. Takhle má medaile vypadat. Ta z Pekingu je zajímavá tím, že má uvnitř vložený vzácný kámen, ale já mám ráda tyhle celistvé a kulaté medaile. Nejsem příznivkyní hranatých a jinak tvarovaných medailí. Zejména olympijská medaile by měla mít klasické tvary,“ pravila vážně.

Metr nerozstříhá, ale vystaví

Loni dostala U Pinkasů, kde je štamgastkou, mátu i svůj půllitr a neomezenou konzumaci, metr, znázorňující, kolik dní jí zbývá do londýnské olympiády. „Nestříhala jsem ho a zůstane vcelku. Je moc pěkný, byla by to škoda. Určitě si ho někde vystavím,“ říkala.

U Pinkasů jsou originální a přišli s dalším nápadem, který nejlepší oštěpařce planety mírně vyrazil dech. Dostala speciální pinkasovské gumovky Zlaté Báře s půllitrem a srdíčky... „No ty jsou parádní, já věděla, že nezklamete. Ty budu nosit a hned si je obuju,“ a jak řekla, tak udělala. Dárek dostala i od partnera Metrostavu a ministr obrany Alexandr Vondra jí přinesl velký džbán od válečných veteránů a všech vojáků. Je na něm její jméno, jméno Jana Železného a Vítězslava Veselého.

„Asi ho dělali dřív, je pořádně veliký a určený k tomu, aby do něj bylo čepováno pivo, nejspíš počítali i s medailí Veselého,“ vysvětlil ministr, který pak pod dohledem nejlepšího výčepáka roku 2012 Oty Haurythuna natočil a přinesl oštěpařce půllitr oroseného plzeňského. „Na to že je skoro ráno a není toho moc odtočeno, je pivo opravdu dobré,“ pravila zkušeně. „Při vší úctě k českým hospodám, plánované povýšení nemohu udělat tady, ale provedu ho na ministerstvu,“ slíbil ministr.

Trénuje maminku

Oslavy zlata prý pomalu končí. „Ještě mě čekají nějaké závody, už příští týden v Lausanne bude další díl Diamantové ligy a já chci uspět. Proto jsem byla třikrát běhat v oboře Hvězda se psem a dala jsem si pořádně do těla. Byla jsem i na Julisce, ale oštěp jsem do ruky nevzala. O víkendu nebo nejdéle v pondělí si hodím poprvé od olympiády,“ říkala s úsměvem.

O víkendu se ale změní v trenérku. „Budu koučovat svoji maminku Ludmilu při veteránských závodech v Hrádku nad Nisou. Startuje v kategorii 60 let a starší. Přípravu bere zodpovědně. Byla za mnou před olympiádou dvakrát v Nymburce, musím říct, že je velmi vnímavá, jako já. Dokonce si na závodech v Písku zlepšila svůj osobák na 29,50 metru. Zkuste to hodit! Je výjimkou z pořekadla, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Těším se, jak povedu svoji první svěřenkyni,“ vyprávěla pyšně.

Miminko by ráda

Brala by prý i den celostátního volna, jako dostali v Trinidadu a Tobagu, když přijel zlatý oštěpař Walcott. „Hlavně přátelé by to brali, protože bych na ně nemusela s oslavami čekat, až přijdou z práce... Ale ten Walcott, to je neuvěřitelné. Přišel uvolněný, byl rád, že se vůbec dostal do finále. Žádný stres a pak hodil daleko. Také umím házet daleko bez stresu. Třeba už nikdy žádnou medaili nezíská, tahle byla hodně nečekaná, ale už je legendou,“ kroutila hlavou nad borcem, po němž už se jmenuje v rodné zemi jedno letadlo, maják a několik ulic.

Když přišla řeč na miminko, jen se pousmála... „Tuhle otázku teď slýchám nejčastěji. Nechávám tomu volný průběh. Když ale Pánbůh dá, ať se to děje. Budu ráda...“ Když by to bylo během roku či dvou, na přípravu do Ria by bylo pořád dost času.

Karel Felt, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní