Rubriky:

Ostatní

Sáblíková jako trenérka? Děckám poradím ráda, ale na puberťáky nemám nervy, říká

31. října 2014 07:08 - Praha

Po letní cyklistické sezóně zakončené karambolem na mistrovství světa odpočívala asi týden. „To jsem ležela s lehkým otřesem mozku,“ usmívá se. Přesto má trojnásobná olympijská vítězka Martina Sáblíková před startem nové rychlobruslařské sezóny energie dost.

 

Kateřina Šulová, ČTK

Někteří sportovci berou poolympijskou sezónu volněji. Nezvažovala jste to také?

Je pravda, že letos si moc neplánuju, co bych přesně chtěla zajet. Čtyři roky do další olympiády jsou hodně dlouhé. Navíc tím, že jsem teď závodila hodně v létě, myšlenky mám ještě trochu jiné. Nad novou sezónou tolik nepřemýšlím.

Co vás tedy motivuje před další zimou?

Určitě mistrovství světa, z něhož bych chtěla placku, pak i ta děcka, která s námi trénují a zajíždějí si limity a osobáky. A samozřejmě cesta směrem k olympiádě 2018.

Co deváté vítězství ve Světovém poháru na dlouhých tratích? To se v historii povedlo jen Němce Niemannové…

Samozřejmě bych byla ráda, kdyby se to povedlo, ale je to dost závodů a nedokážu říct, v jaké formě budu hned na úvod v Japonsku, protože ta sezóna je pro mě letos opravdu trochu jiná.

Na soustředění v Inzellu už jste zkusila i závody. Co vám napověděly o formě?

Časy, které jsem zajela, byly v pohodě, i když speciálního tréninku jsem měla méně. Na to, že jsem týden ležela s límcem na krku, to na ledě vypadalo dobře.

Jak jste vůbec po cyklistickém pádu snášela límec fixující krční páteř?

Hrozně. Bylo to nepříjemné, první dva tři dny mi bylo docela špatně, když jsem pak seděla v autě a viděla, jak se míhají stromy, musela jsem si lehnout.

Ani tahle zkušenost vás od cyklistiky neodradí? Láká vás účast na hrách v Riu?

Chci to zkusit, ale rychlobruslení je pořád číslem jedna. Ověřila jsem si, že v časovce se do dvanáctého místa dá být, příští rok se zkusím kvalifikovat na mistrovství světa a pak i na olympiádu.

Zmínila jste mladé rychlobruslařky, které s vámi trénují, jak se vám s nimi spolupracuje? I trenér Novák říkal, že byste po něm roli kouče mohla jednou převzít…

To plánovat může, ale uvidíme za několik let. Je pravda, že mě hrozně baví, když děckám můžu něco poradit nebo ukázat. Jen mi přijde, že nemám nervy na to být s těmi puberťáky. Ti, co jim je osmnáct až dvacet, jsou v pohodě, ale od těch patnácti do sedmnácti je to někdy boj.

Michal Osoba, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní