Rubriky:

Ostatní

192 hodin boje o život. Gašerbrum náporu českých horolezců opět odolal

2. září 2015 20:06 - Ostrava

Na osmitisícovém Gašerbrumu I v pohoří Karákóram chtěli být týden, nakonec kvůli nepříznivému počasí strávili při pokusu o dokončení prvovýstupu v jihozápadní stěně pákistánské hory téměř čtrnáct dní. Husté sněžení, vítr a teploty hluboko pod nulou Marka Holečka, který se o průstup dosud nezlezeného směru pokoušel již potřetí, a Tomáše Petrečka na vrchol hory nepustily. Horolezcům hrozilo, že se nedostanou ani dolů, boj o vlastní život nakonec zvládli. „Byla to nejtěžší expedice, na které jsme byli," shodovali se po návratu do Česka.

 

archiv Tomáše Petrečka

„První čtyři dny šlo všechno dobře, lezli jsme rychle a počasí nám přálo. Pak se ale všechno změnilo," popisoval opavský hasič Petreček. „Začalo silněji foukat a hodně se snížila viditelnost. Byli jsme nuceni zůstat na místě a podnikat pokusné výpady do stěny. Byla nám strašná zima. Přidržovali jsme stan, abychom o něj nepřišli," líčil obtíže ve stěně Petreček.

Jeho parťák Marek Holeček se o prvovýstup na 8068 metrů vysokou horu pokoušel spolu se Zdeňkem Hrubým již v roce 2009, tehdy ale postup zastavily ve výšce 7500 metrů potíže Hrubého se žaludečními vředy a dvojice poté úspěšně zvládla dramatický návrat po vlastních stopách. Druhý pokus roce 2013 pak poznamenala tragédie: cesta k vrcholu zůstala opět uzavřena a a Hrubý se při sestupu zřítil do kilometrové hlubiny, když si při slaňování špatně založil karabinu.

Na řadu přišly modlitby, výhrůžky i prosby

A dramatické okamžiky v tzv zóně smrti, tj. výšce nad 7000 metrů, Holeček prožil i s novým spolulezcem. „Přišlo peklo na zemi a následujících 192 hodin boje v zóně, kde kraluje již jen smrt!!! Začal nám odtikávat skromně vymezený čas. Vysoko, tam v oblacích, odříznuti od možnosti pohybu nahoru či dolů, se pozvolna rozehrával závěrečný part o dvou ztracencích. Jeviště se nacházelo ve výšce 7300 metrů, kde se každým dnem rozpouští život jak cukr na jazyce. Ruleta se již točila. Jen výsledek, tedy kdo s koho, byl zatím neznámý. Ovšem nebylo ani stínu pochybností, že taháme za ten kratší konec. Na řadu přišly i modlitby, výhrůžky, nakonec prosby. Zcela k ničemu...," psal Holeček barvitě na svém webu.

Horolezcům rychle ubývaly síly i zásoby jídla, které měli propočítány na zhruba sedm dní. Od meteorologů však měli zprávy, že by se počasí mělo zlepšit. A tak čekali. „Venku se kvůli silnému větru nedalo vařit a ani moc pohybovat. A tak se veškeré přípravy jídla i pití odehrávaly přímo ve stanu – tedy v prostoru asi dva krát jeden metr," říká Tomáš Petreček.

Sestup mezi lavinami

Počasí se v dalších dnech skutečně změnilo, ale k horšímu. Petreček s Holečkem tak po více než týdnu v zóně smrti začali s ústupem. Ukončili pokus o prvovýstup a soustředili se na bezpečný sestup do základního tábora. Kvůli vybité baterii satelitního telefonu už ovšem bez možnosti spojit se s civilizací.

„Sněhové laviny svištěly stěnou těšně kolem nás. Museli jsme být hodně opatrní a co možná nejrychlejší. Stejnou cestou, kterou jsme lezli nahoru, jsme se museli dostat také zpět. Slézání pozpátku jako rak je mnohem složitější. Na jištění nebyl čas ani materiál," přiblížil Petreček.

Do základního tábora se oba horolezci dostali 18. srpna. „Byla to nejtěžší expedice. Bojovali jsme hodně," svěřil se Tomáš Petreček.

Jiří Tomaškovič, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní