Hlavní obsah

Prohra s Wüstovou mě neděsí. Raduji se z jedenácté trofeje, jásala Sáblíková

Praha/Berlín

Pojedenácté v řadě vyhrála devětadvacetiletá rychlobruslařka Martina Sáblíková Světový pohár na dlouhých tratích. To se zatím nikomu v historii nepodařilo. I když v neděli prohrála v Berlíně na tříkilometrové trati s Nizozemkou Ireen Wüstovou, náladu jí to nezkazilo, jak potvrdila v rozhovoru pro Právo a Sport.cz.

Foto: Michael Sohn, ČTK/AP

Martina Sábliková na patnáctistovce v Berlíně.

Článek

V neděli jste si zajistila pojedenácté v řadě celkový triumf ve Světovém poháru na dlouhých tratích. Druhou Rusku Jurakovovou jste ve vzájemném souboji porazila o víc než dvě sekundy. Jak těžký to byl závod?

Těžký jako všechny ostatní. Snažila jsem se především jet na výborný čas Wüstové. Věděla jsem, že poslední dvě kola jí docházely síly, tím spíš jsem se snažila jet naplno. Bohužel to o jednašedesát setin nevyšlo. Bylo to kousek, ale i tak jsem docela spokojená.

Měla jste v hlavě, že když Jurakovovou porazíte, můžete vyhrát pojedenácté Světový pohár na dlouhých tratích?

V hlavě jsem to při závodě neměla, ale věděla jsem, že za určitých okolností mohu vyhrát tuto trofej pojedenácté v řadě s předstihem jako loni.

Co pro vás tahle trofej znamená?

Mám z ní obrovskou radost. Jedenáctý triumf v řadě... Povedlo se mi něco, co v rychlobruslení ještě nikdo nedokázal. Zbývá ještě finále, ale vedu o 175 bodů a vítězka může získat maximálně 150. Jurakovová, i když vyhraje, už mě nemůže předstihnout. Je to i psychická úleva, že jedno přání pro tuto sezónu mám splněné.

Dá se těch jedenáct pohárů nějak srovnat? Ke kterému vedla nejsnazší a ke kterému nejobtížnější cesta?

Nelze je rozlišovat, ani říct, jestli bylo některé vítězství snadnější. Počítají se závody za celou sezónu. V každém musím zajet co nejlépe, a každý závod je opravdu těžký, jdete do něj za jiných podmínek, v jiném fyzickém i psychickém rozpoložení. Pro mne mají všechny stejnou, obrovskou cenu. Letos jsem měla výborný začátek, čtyři závody v řadě jsem vyhrála, v pátém skončila druhá. Jsem spokojená. Mám z toho stejnou radost jako z prvního triumfu. Když to půjde takhle dál, jedině dobře.

Vrátím se ještě do Berlína. V pátek jste jela překvapivě kilometr, který jezdíte spíš výjimečně. Proč jste se pro tenhle krok s trenérem Petrem Novákem rozhodli?

Od mistrovství Evropy jsem nejela žádný závod. Třítýdenní přestávka byla dlouhá. Potřebovala jsem se dostat do závodního rytmu, hlavně kvůli sobotní patnáctistovce. Nebylo to nic moc, ale vyzkoušela jsem si, co jsem potřebovala. Vyplatilo se. Na patnáctistovce jsem pak skončila třetí, ve svém nejlepším čase sezóny. Dobré to bylo i pro nedělní trojku.

Letos podruhé jste ale na třech kilometrech prohrála s Ireen Wüstovou. Nevnímáte to jako určitou hrozbu nebo dokonce ohrožení svojí suverenity na dlouhých tratích?

Vůbec ne! Patří to k závodění. Nevím, jestli existuje nějaký sportovec, který jenom vyhrává. Neděsí mě to. Naším cílem jsou stupně vítězů, a to plním. Naopak jsem ráda, že je Ireen výkonnostně zpátky, jsme vyrovnané soupeřky, a výborných závodnic je víc, o to jsou závody zajímavější.

Za čtrnáct dní vás čeká mistrovství světa na jednotlivých tratích v korejském Kangnungu, po něm začátkem března světový šampionát ve čtyřboji v Hamaru a hned finále Světového poháru ve Stavangeru. Budete teď odpočívat, nebo se rovnou pustíte do přípravy na tři vrcholy sezóny?

Na odpočinek není čas. V úterý letíme všichni do Koreje. Je tam osmihodinový rozdíl, takže velmi důležitá bude aklimatizace.

Budete obhajovat zlato na tři a pět kilometrů. Berete šampionát i jako odvetu Wüstové?

Tak to neberu. Jsou to jednotlivé závody, každý o medaili, samozřejmě budu chtít nějakou získat.

Na pětikilometrové trati jste ale už několik let neprohrála...

Bude tam nejen Irenn, ale i další závodnice, které se připravují jen na tenhle šampionát. Třeba Holanďanka Carien Kleibeukerová, s níž jsem loni bojovala o zlato, a ona skončila druhá. Letos jela jen nizozemské mistrovství, na němž si vyjela nominaci, ale ve Světovém poháru nestartovala. Uvidím, v jaké bude formě. Určitě to bude tvrdý oříšek.

Začátkem března vás čeká obhajoba světového zlata ve čtyřboji a týden po něm finále Světového poháru. To jste loni vynechala, co letos?

Loni už jsem měla celkové prvenství také jisté a přednost jsem dala cyklistické přípravě na olympijské Rio. Bohužel jsem tam nemohla startovat... Letos je jiná situace. Šampionát ve čtyřboji bude v Hamaru a finále se jede o týden později ve Stavangeru. Je to kousek od sebe, takže předpokládám, že tam zůstaneme. Třeba i proto, že Nikola Zdráhalová si vyjela na patnáctistovce právo účasti ve finále. Byla by škoda do Stavangeru nejet. Samozřejmě bude záležet na zdraví.

Reklama

Související témata: