Článek
„Trochu se to hýbe. Samozřejmě bych se chtěl dostat na 120 až 125 kilo, ale to bude nějaký rok trvat,“ tuší olympijský vítěz v kategorii do 100 kilogramů. I zhruba patnáctikilový nárůst hmotnosti ale Krpálek pocítil. Třeba na svém šatníku. „Samozřejmě mi plno věcí není. A myslím, že bude hůř,“ usmívá se.
Po přestupu o kategorii výš zatím Krpálek otestoval své schopnosti proti nejtěžším judistům světa na turnaji v Düsseldorfu, kde skončil pátý. O víkendu zamíří do turecké Antalye na generálku před ME. „Tam bude asi o něco slabší konkurence než v Německu. Beru to jako rozeprání před Evropou,“ vysvětluje svěřenec Petra Laciny.
Syn skoro nebrečí
Původně zvažoval, že by se ve Varšavě představil jen v soutěži družstev, ale nyní počítá i s individuálním závodem.
„Potřebuju se prát na závodech, to je něco jiného než na trénincích. Nepojedu tam s tím, že chci za každou cenu medaili. Beru to jako přípravu a chci zvládnout co nejvíc zápasů,“ předsevzal si Krpálek, jemuž se daří vedle fyzicky i časově náročného tréninku trávit co nejvíc času se svým devítiměsíčním synem Antonínem.
„Když jsem v Česku, mám trénink brzo ráno, třeba už v šest nebo v sedm, kdy malý ještě spí. Pak přijedu domů, kdy už jsou po snídani a celé dopoledne si spolu hrajeme,“ vypráví Krpálek. „A když jedu někam do zahraničí, samozřejmě se mi stýská a těším se domů. Tonda je zlatíčko, skoro nebrečí, když mu zrovna nerostou zuby jako poslední dva týdny,“ dodává.
