Článek
„Čas je neúprosný a až jednou skončím, nechtěl bych od hokeje odcházet, když se mu čtvrtstoletí věnuju," říká 33letý obránce. „Zkušenosti, které jsem ve světě získal, chci předat mladším. Děti jsou tvárné, moc dobře se s nimi pracuje. Každou radu hltají, nechají si říct a chtějí se učit," soudí Němec, který stíhá být minimálně na dvou tréninzích dětí týdně.
„Někdy jdu i na led, většinou ale koukám z tribuny. Udělám si tím ucelenější obrázek. Těší mě, jaké prcci dělají pokroky," tvrdí mistr světa z roku 2010 a dvojnásobný vítěz extraligy.
Od vsetínských mládežnických trenérů cítí zájem o své rady. „Řeknu jim svůj názor, do jejich práce se jim ale nechci moc plést, stejně ji dělají dobře. I já se ale na spoustu věcí ptám, zajímá mě názor odborníků," neskrývá Němec.
Mladým talentům však neradí jen po hokejové stránce. „Všechno musí mít určitou kulturu. Nechci se rodičům vměšovat do výchovy dětí, ale i na tréninku je musím učit zodpovědnosti a pokoře, aby z nich nevyrostli flákači. Jde o maličkosti, počínaje pozdravem při příchodu na zimák. Prostě se z nich snažím vychovat nejen dobré hokejisty, ale i lidi," uvědomuje si.
Němec těží z debat s Eratem
Rozvoj mladých hokejistů konzultuje i se spoluhráčem z Komety a reprezentace Martinem Eratem. Oba pocházejí z Třebíče, právě v ní Erat děti trénuje. „Poslouchat jeho postřehy je strašně zajímavé. Zažil toho víc než já, v NHL nastupoval proti nejlepším hráčům. Debaty s ním mě posouvají a některé věci se sám snažím aplikovat," přiznává Němec.
Aby prošel vývojem, chtěl by se postupně přesouvat ke starším věkovým kategoriím. „Děti by měl hokej hlavně bavit, neměly by hrát na výsledky. Nějaký dril ale být musí, protože pokud se jako malí nenaučí na bruslích přešlapovat, nenaučí se to už nikdy," ví Němec.
Svým prvním startem na ZOH se po návratu před dětmi vychloubat nehodlá. „Nechci chodit a říkat, že jsem ten a ten, co byl tady a tady. Za člověka mají mluvit činy," stojí si za svým.
Jelikož se práci s mládeží věnuje jen krátce, neodvažuje se současné metody hodnotit. „Nadějně našlápnuto mají Nečas, Zadina, Kaut nebo Hájek. Ale takových kluků by mohlo být víc. Neměli bychom jezdit na mistrovství světa s tím, že úspěch bude semifinále. Český hokej vždycky chtěl být na nejvyšších příčkách a zase bychom si měli klást vyšší cíle. Vede k tomu ale dlouhá cesta," tuší Němec.
