Článek
Legrácky a stále dobrá nálada k Paesovi zkrátka patří. Stejně jako motto užívat si každého dne! Ale pozor, alkoholu se nikdy nedotkl... "Pokecáme česky, jo? Ale umím jen ,ahoj" a ,dobrý". Víc mě David s Martinou nenaučili," zlobí se naoko na tenisty, s kterými spojil část svého života.
Navrátilovou obdivuje
Martina Navrátilová s ním dosáhla na poslední grandslamový titul, který ještě ve sbírce neměla - vyhráli spolu loni mix na Australian Open. "Mám s ní velmi speciální vztah, jsme si strašně lidsky blízcí. Víte, ona má totiž jako člověk desetkrát větší talent než jako tenistka. Je duševně strašně bohatá. Prostě výjimečná žena," vypráví Paes zaujatě o české rodačce.
Znali se léta. Ale tenisově se pořádně dali dohromady až před dvěma lety na US Open. "Vyjdu z šatny, tam stojí Martina a ptá se, jestli si s ní zahraji mix. Ale v jejím věku už bych po kurtu nelítal. Ježíši, vždyť jí je sedmačtyřicet let, to je pro mě odteď ještě jedna kariéra navíc," koulí očima.
Zákeřná nemoc
Má za sebou krušné životní zkoušky. Vážná nemoc ho prý dost změnila. Loni po vítězství s Navrátilovou ve Wimbledonu ho skoro zabila mozková infekce. V nemocnici strávil dlouhé týdny a naštěstí se nepotvrdilo podezření na zhoubný nádor.
"Pochopil jsem, jak by život mohl být krátký. Já měl předtím v hlavě jen tenis, ale důležité je dělat všechno. Nesmím svůj čas promarnit. A řeknu vám, když jsem ležel v nemocnici, tak mi každý den přesně v deset blikal mobil. Hádejte, kdo volal! Martina a ptala se, jak mi je. To už o ní přece něco svědčí..."
Potápění s delfíny, Himálaj a safari
Když není Paes na turnajích, má spoustu koníčků. Potápí se, jezdí na safari, dokonce šplhá v Himálaji. "Nedávno se sebral a jel z Hamburku na otočku na čtyři dny na Havaj," prozrazuje Rikl. "Tam plavu s delfíny," doplňuje Paes, jenž měl být původně fotbalistou.
Ve dvanácti letech si ho vyhlédl jako obrovský talent nizozemský PSV Eindhoven! Lidé z klubu chtěli, aby změnil občanství, chodil v Evropě do školy... "Ale já byl moc malinký. To by bylo moc brzo. I když na fotbal jsem měl více talentu než na tenis." Ten přesto dostal přednost. Paes se od Bombaje stěhoval na jih Indie do Čennaí, kde do 17 let trénoval a pak se přesunul na Floridu, kde zůstal žít dodnes.
V Čechách se mu líbilo
Doslova národním hrdinou je však ve své zemi. "Neblázněte, nic o tom nevím," odbude vážně dotaz. "Stydí se, ale je doslova celebritou. Na každém turnaji musí shánět krajanům desítky vstupenek a pak jim je rozdává," uvádí vše na pravou míru Rikl, který parťáka pozval na turnaj Czech Open do Prostějova. "Chci vidět, kde David žije, je tady krásně."
Alkohol Paes nikdy nepozřel. Stejně jako hovězí i vepřové maso, čaj a kávu. "Já fakt nevím, jak chutná pivo," tvrdí křesťan vyznávající ovšem buddhismus a obdivující dalajlamu. "To nemá cenu ani zkoušet, pivo do něj nedostanu," mává rukou Rikl.
Za vše děkuje bohu
Vítěz wimbledonské juniorky ve dvouhře je asi skutečným vzorem ctnosti. Otci, který získal v roce 1972 bronz na olympiádě v Mnichově v pozemním hokeji, už v mládí slíbil, že pojede na čtyři olympiády. A tou poslední bude ta v Aténách...
V Atlantě dokonce vybojoval stejně jako otec bronz - a ve dvouhře! Pak se rozhodl věnovat převážně čtyřhrám. "Máme medaile doma vystavené. Jsme s tátou pyšní, že je máme, společně se na ně občas díváme. Chci mít krásný život. A bůh mi dal spoustu krásných věcí. Musím mu za to poděkovat."
