Článek
V areálu v Lee Valley strávili čeští reprezentanti několik týdnů na soustředěních, další tréninky absolvují v těchto dnech na závěrečném kempu před startem šampionátu. „Londýnská trať je odměnou pro každého vodáka, je takovou prémií za celý rok, že si na ní můžete zajezdit,“ říká kanoista Stanislav Ježek.
Čím si slalomáře olympijský areál tak získal? „Voda je tam jasně čistá, téměř pitná, jezdíte z kopce dolů těžkým terénem, vlnami a válci, s nimiž se musíte naučit pracovat, nebo vás semelou a vyhodí vám rameno, jako už se to někomu stalo,“ připomíná Ježek osud kajakáře Víta Přindiše, jenž si před rokem poškodil chrupavku a musel na operaci.
Samotná síla ani technika nestačí
I když od olympiády před třemi lety proběhly drobné úpravy, které profil trati přizpůsobily i rekreačním raftovým členům, stále umí slalomáře překvapit.
„Jsou tam hodně těžké válce a skoky, pod nimiž se mele voda. Stačí najet trochu pod jiným úhlem, a už je to taková chyba, že do brány nedojedete. Hranice mezi výborným průjezdem a katastrofou je strašně tenká,“ charakterizuje deblkanoista Marek Šindler.
Jeho parťák Jonáš Kašpar připomíná, že pro úspěch je třeba spojit precizní techniku i hrubou sílu. „Už jen aby člověk dojel, musí použít značnou sílu. Ale zároveň se musí trefit technicky, protože jinak by ta síla přišla vniveč a jen by se pral s vodou,“ dodává.
