Článek
Jak vzpomínáte na období, kdy jste se výrazně prosazoval na českém ledě?
Rád si připomínám partu a hráče, které jsem v hokeji potkal. Nejvíc sezón jsem strávil v Chomutově, přišel jsem tam jako mladý a ty sezóny byly parádní. Prostě radost hrát v partě kde všichni táhnou za jeden provaz...ty roky jsme si kolikrát po vítězství v autobuse společně i zazpívali a trenér Fiedler nám do toho zatancoval. To bylo nejvíc. Na starém zimáku se nám dařilo a i fanoušci nám hodně pomáhali. Nejhezčí hokejovou atmosféru jsem ale zažil v Brně, klobouk dolu před tamními fanoušky. A Litvínov? Snad mohu říci, že jsem odchytal v extralize spoustu pěkných zápasů. Mám doma schovaných deset puků za vychytané nuly za Litvínov, kterých si vážím. Dneska vím, že kdybych měl tenkrát "silnější" hlavu, mohlo to být určitě i lepší, ale zároveň jsem vděčný za to, co se povedlo.
Těch štací ale bylo víc...
Jistě. Taky Karlovy Vary, Zlín Plzeň, Brno, Kadaň a chvilku i na Spartě. Proběhlo toho dost. Hokej mi toho dal hodně, naučil mě víc přát lidem, protože když jsem začal upřímně přát soupeři dobrou hru, cítil jsem se na ledě i já mnohem líp. Ke konci kariéry jsem se konečně naučil nebrat si negativní věci ani pochvaly moc osobně, což se taky v životě hodí. Pěkných vzpomínek je hodně. Nerad vzpomínám jen na lidi, kteří se mě za těch dvacet let u profi hokeje při některých důležitých zápasech snažili jako gólmana podplatit.Tyhle lidi mně dokázali hokej otrávit, ale zároveň, když si na ně dneska vzpomenu, je mi jich spíš líto a díky nim beru fakt ,že se můžu každému svému bývalému spoluhráči a trenérovi v klidu podívat do očí, jako jeden z mých sportovních úspěchů.
A co cizina?
Byl jsem ve slovenském Popradu. Předtím i v běloruském Minsku, kde jsem se bohužel zranil. Když jsem cítil, že se blíží konec kariéry, vydal jsem se do Anglie. Vlastně ze dvou důvodů - kvůli angličtině a hokeji. Působil jsem v klubu z Londýna v britské Premiere League ještě v loňské sezóně. Majitel ale nedal na tuto sezónu dohromady peníze, takže klub letos nehraje.
Jaké poznatky jste načerpal z anglického hokeje?
Překvapila mě úroveň zázemí. Neměl jsem s tím problém. Připomínalo mi to českou první ligu. V Anglii působí spousta cizinců, kteří chodí hrát do zahraničí. Se mnou byl v mužstvu Aleš Padělek.
A největší zajímavost?
Zahrál jsem si proti švagrovi Františku Bakrlíkovi. Je to bývalý český juniorský reprezentant. A jeho manželkou je moje sestra. Když mi dal v dresu Manchesteru gól, tak mu z legrace řekla, že večeři má v kuchařce na straně čtrnáct. Nevěděla, chudák, komu má fandit. Kromě rodinné perličky mě zaujali i diváci. Nevím, jestli vždy rozuměli hokeji, ale byli neskuteční v tom, jak fandili, i když se nám nedařilo. Vytleskali pokaždé i soupeře, což pro mě byla novinka a byl jsem z toho nadšený.
V Londýně působí i špičkoví čeští fotbalisté. Potkal jsem se třeba s brankářem Petrem Čechem?
A víte, že ano. Má taky svůj oblíbený hokejový tým. Když může, tak jde na hokej a lidi ho tam znají. Po jednom vzájemném zápase s „jeho" mužstvem jsme spolu mluvili a bylo to příjemné pobavení. Jsme oba brankáři a bylo o čem povídat. Překvapilo mě, jak hokejovému brankářskému postu rozumí. Dokonce, i když si jde zabruslit, má klasické brankářské brusle. Ale jinak je v Anglii fenoménem fotbal, suverénní jednička. Nedá se to srovnat s ničím jiným. O to víc jsem překvapen, že si fanoušci najdou cestu i na hokej.
Jaké máte hokejové plány?
Dostal jsem nabídku z australského Sydney. Řekl jsem si: proč ne, proč to nezkusit. Do australského hokeje přesně nevidím, ale slyšel jsem, že ho hraje dost Kanaďanů, Finů, Švédů, které asi láká slunce, ale tuším, že je tam i česká stopa. Z hokeje se stává celosvětová hra.
Ještě zpět do Česka. Co říkáte na skvělé působení Litvínova v probíhajícím ročníku extraligy?
Samozřejmě kluky sleduji. Nedávno jsem byl na večeři s litvínovským kapitánem a mým kamarádem Michalem Trávníčkem.Bavili jsme se o mužstvu a moc jim přeji úspěch. Letos mají velkou šanci. Bylo by škoda, kdyby nemysleli na nejvyšší mety. Myslím, že na to mají. Vím od něj, že tým vedou výborní trenéři, je tam parta, táhnou za jeden provaz a sám vidím, že Pavel Francouz je momentálně asi nejlepším gólmanem v lize, což mu přeju. Fandím i Růčovi, tedy Martinovi Ručinskému. Před čtyřmi lety mi na Spartě říkal, že se bojí, jestli to nebyla jeho poslední sezónka a přitom pořád takhle válí. Ve středu 11. března mu bylo čtyřiačtyřicet let. Je to borec. Popravdě se ale občas podívám jen na sestřihy v televizi, na zimáku na hokeji jsem letos ještě nebyl, protože je prostě těžký dívat se na hru jako fanoušek, když máš v sobě pocit, no spíš iluzi, že bys na to ještě měl. Na play off se ale kousnu a přijdu klukům taky zafandit.
