Článek
Zuzana Hejnová (vpravo) překonává překážku ve finálovém závodě na MS v Moskvě vedle Američanky Lashindy Demusové.
Zuzana Hejnová se raduje z vítězství ve finálovém závodě na 400 m překážek na MS v Moskvě.
Pavel a Alena Hejnovi sledovali na chalupě v Osečné na Liberecku v televizi svou dceru Zuzanu Hejnovou ve finále běhu na 400 metrů překážek na mistrovství světa v Moskvě. Hejnová byla první v cíli v českém rekordu 52,83 sekundy a světový šampionát vyhrála jako šestá Češka v historii.
Zuzana Hejnová probíhá cílem finálového závodu na 400 m překážek na MS v Moskvě.
Zuzana Hejnová s českou vlajkou zdraví fanoušky po triumfu ve finále na 400 m překážek na MS v Moskvě.
Zuzana Hejnová slaví svůj životní triumf na MS v Moskvě.
Zuzana Hejnová překonává překážky ve finále světového šampionátu v Moskvě.
Pavel a Alena Hejnovi, rodiče zlaté české překážkářky Zuzany Hejnové, si na triumf své dcery připili šampaňským.
Co jste si říkala, když jste probíhala cílem a kolem vás široko daleko nikdo?
Kde jsou? To není možné! Já nečekala, že vyhraju o tolik. Myslela jsem, že to bude strašný boj, že vystřelí jak šílený. Ale já s nimi držela krok od začátku a věděla, že na konci zatáhnu.
Kdy jste uvěřila, že zlato nepustíte?
Na osmé překážce. Demusová udělala chybu, já šla přes ni a říkala si: „To už nesmím pustit.“
Na fotkách je vidět, že před cílem jste zavírala oči.
Fakt? To jsem asi myslela, že se mi to zdá.
Při semifinále jste v cílové rovince kontrolovala soupeřky na obrazovce. Teď také?
Koukla jsem se. (úsměv) Já se fakt bála, aby přese mě někdo nepřelítl, ale náskok byl velký.
Dokonce největší v historii světových šampionátů.
Ale soupeřky běžely pomalu, to asi bude i tím.
První myšlenky za cílem byly jaké?
Chápete to? Nemohla jsem tomu uvěřit. Měla jsem tolik fanoušků a zpráv. Všichni to zlato chtěli a teď ho mají.
Hlavně ho máte vy.
To ano, ale bez té podpory bych ho neměla, posílali mi spoustu síly.
Vítězné kolečko už bylo v euforii?
Nádhera. Vůbec jsem nevěřila, kolik je tady Čechů, vlajek tam bylo několik. Hrozně se mi to líbilo, přišlo mi, že mi nakonec fandili i Rusové. Všichni se radovali.
Působila jste po celý šampionát neskutečně sebejistě. Ani jednou jste o sobě nezapochybovala?
Člověk vždycky sem tam zapochybuje, ale když mě něco takového napadlo, rychle jsem to zahnala a jela si to svoje, že musím myslet pozitivně. Nechtěla jsem připouštět žádné černé myšlenky.
Podle francouzského překážkáře Diagany máte i na světový rekord.
Cesta je dlouhá, zbývá půl vteřiny. Ale když zůstanu zdravá a budu zrychlovat, není to nereálné.
Tady jste měla na ještě lepší čas než 52,83?
Možná kdyby se na mě soupeřky tlačily, třeba bych to stáhla o nějakou desetinu. Ale poslední čtyřicítka už byl jen souboj s časem. Dála (trenér Kupka – pozn. red.) mi říkal: „Prosím tě, když budeš první a povedeš, stejně to doběhni naplno, buď tak hodná." (úsměv)
Po závodě vám říkal co?
Byl nadšenej, šťastnej. Je to jeho práce, skvěle mě připravil, klobouk dolů.
Jak reagovaly Američanky, které jste odsunula na druhé a třetí místo?
Jen mi pogratulovaly. Ony jsou takové divné, vůbec se nebaví. Překvapilo mě, že Shakesová-Draytonová nemá medaili. Pořádně to nakulila, ale je trochu labilní.
V roli atletické české zlaté dámy jste teď nahradila oštěpařku Barboru Špotákovou.
Po každém běhu mi psala, to mě hrozně nakoplo a děkuju jí. Když člověku popřeje štěstí někdo takový, dodá to sílu.
Před rokem, kdy jste po čtvrtém místě na mistrovství Evropy plakala, by vás asi nenapadlo, že za rok budete slavit světové zlato.
Tehdy bych tomu nevěřila. Ale od té doby se stala spousta věcí a já jsem úplně jiný člověk. Jinak připravená psychicky i fyzicky, kdybych pokračovala v tom, co bylo předtím, nevyhrála bych.
Vyhrála jste jedenáct závodů v řadě. Ještě 111 a vyrovnáte legendárního Edwina Mosese.
(směje se) Na to vůbec nemyslím. Ale letos ještě dva závody, to by se hodilo. Uzavřít sezónu bez porážky by byla paráda.
