Článek
Spoluhráčům jste prý připravil zvláštní motivaci v podobě pozvání na večeři. Samozřejmě za předpokladu, že Slavii porazíte a to se stalo?
Je to tak. Platí to. Když jsem to ale udělal poprvé, nějak se mi to vymklo z rukou. Bylo to hodně drahé, až moc. Stálo to osmnáct tisíc. Trochu jsem plakal. To teď určitě ne. Už budu opatrnější. Klukům dám pětitisícový limit, a co bude nad něj, ať si zaplatí sami.
Zápas však pro váš tým nezačal dobře. Gól, který jste inkasoval, byl hodně smolný...
Gecov vystřelil, a já míč viděl, až mi skočil na zem. Navíc se blbě odrazil a byl z toho bohužel gól. Hned jsem ale věděl, že mě to nesmí položit. Věřil jsem, že další už nedostanu a vidíte, funguje to. Ani na moment jsem nezapochyboval, že vyhrajeme.
Herně se ovšem utkání vašemu celku moc nepovedlo. Hlavně ve druhé půli jste byli pod obrovským tlakem.
Ano. Přehrávali nás. Jenže to bylo ve fázi, kdy už jsme hráli ne tak uvolněně, více na výsledek. Důležité však je, že jsme to zvládli. Prohrávali jsme, kluci se nepodělali, rychle to otočili a právě tak se pozná síla týmu. Není umění vyhrát, když se daří, ale když to nejde. Sparta tak jednu dobu také vyhrávala o gól a teď to už jde i nám.
Velkou zásluhu na vítězství jste měl vy, když jste v závěru vytáhl dva super zákroky. Jak jste ty klíčové situace viděl?
Poprvé si hráč Slavie, už nevím, kdo to byl, zpracoval balón na malém vápně, já vyběhl, on vystřelil a trefil mě do špičky nohy a přeletělo to bránu. Prostě štěstí. A podruhé to bylo podobné. Přesouval jsem se, slávista to dával z jedničky a já to reflexivně vykopl do strany.
Pro gólmany to asi vůbec jednoduchý duel nebyl?
Určitě. Terén byl hrozně těžký, na rukavicích to klouzalo, hrůza.
Jste v těsném závěsu za Jabloncem, bodově v kontaktu i se Spartou. Minimálně třetí příčka, která zaručuje účast v pohárové Evropě, je blízko...
Od začátku ligy říkám, že hrajeme o absolutní špici. Díky třem bodům, které jsme se Slavií získali, zůstáváme ve hře a budeme bojovat dál.
