Článek
Jak moc se po sedmi sezónách v Doněcku těšíte na souboj s Ukrajinou, byť jde jen o přátelský zápas?
Přátelák… Za poslední roky jsem nehrál žádné přátelské utkání! A ani Ukrajinci si nepřijeli jen tak zahrát. Pod trenérem Blochinem, který se vrátil na jejich lavičku po čtyřech letech, vyhráli první utkání a pak tři zápasy v řadě prohráli. Pořádají mistrovství Evropy, mají velké ambice. Tedy přesněji řečeno, mají největší ambice! Čeká nás hodně zajímavý duel.
Chtějí si na české reprezentaci zchladit žáhu po předešlých neúspěších?
Nestačili na Francii, Švédsko a Uruguay, což jsou hodně silní soupeři. Potřebují už bilanci trochu vylepšit. Série nezdarů pro jejich psychiku není dobrá. Určitě si chtějí spravit chuť. Na druhou stranu naše pozice je úplně stejná.
Berete tedy zápas jako možnost ukázat fanouškům, že i český tým umí hrát fotbal?
Nejde o střetnutí, v němž bychom se měli chystat na Španělsko. Musíme najít tvář a předvádět fotbal, jaký chceme. Občas to vypadalo, že každý hrál, na co je zvyklý z klubu. Výsledky ani hra nebyly podle našich představ. Do soboty byly naše výkony všelijaké, ale ve Skotsku už jsme předvedli alespoň trochu kombinace.
Tomáš Hübschman na tréninku české fotbalové reprezentace.foto: Právo/Jan Handrejch
V reprezentaci jste odehrál sedmatřicet utkání, byl jste na ME 2004. Kam byste z osobního hlediska zařadil souboj s Ukrajinou?
Nevedu si žádné žebříčky a soupeře nesrovnávám. Ale je to pro mě hodně zvláštní zápas. Všem soupeřům budu rozumět. Navíc se sedmi z nich se vidím denně v klubu.
Hecovali jste se před odjezdem na reprezentační sraz hodně?
Kdysi s brankářem Pjatovem, který je v Šachtaru, ale byl zraněný a z reprezentace vypadl. Nicméně Ukrajinci hecování ani žádné sázky neznají. Odlišnost proti Česku je veliká.
Tuzemské fanoušky jméno soupeře pro přípravné utkání nijak nenadchlo. Ukrajina nemá mezi lidmi velký zvuk. Jak byste protivníka charakterizoval?
Před pěti lety byli na mistrovství světa ve čtvrtfinále, což mluví za vše. Mají velkou sílu. Hodně ale tým omladili. Zařadili do áčka několik kluků z jednadvacítky, kteří byli v létě na evropském šampionátu v Dánsku. Mladí jako Jarmolenko či Konopljanka jsou hodně dobří individuálně, troufnou si jeden na jednoho, jdou do zakončení. Ale nejsou týmovými hráči.
Nemůže boj o místo v kádru pro evropský šampionát vyvolat v ukrajinském mužstvu generační střet?
Někteří z mladých byli v áčku ještě před šampionátem jednadvacítek v Dánsku a tam nehráli moc dobře. Už se všichni viděli na ME u nich doma. Jsem zvědavý, jak generační obměnu zvládnou. Vedle mladých je pořád v kádru hodně starých. Ševčenko, Voronin, Šovkovskij nebo Tymoščuk jsou stálicemi. Ale myslím, že Blochin si vše pohlídá. Na třenice podle mého nedojde, ale jsem fakt zvědavý, jak sestavu pro šampionát poskládá.
Dostal se Blochin po sérii nezdarů od svého březnového nástupu pod velký tlak?
Na Ukrajině zase není tolik trenérů, kteří by mohli vést reprezentaci. Zahraničního kouče odmítají, navíc Blochin byl s týmem ve čtvrtfinále MS v Německu. Má absolutní důvěru.
Jaký způsob fotbalu Ukrajincům ordinuje?
V obraně nemá rád hračičky. Nabádá je, aby hráli jednoduše. V blízkosti branky měli podle kluků z Šachtaru pokyn kopnout balón kamkoliv, jen aby neměli problém. Vpředu mají Voronina, který je hodně kolektivní, chce hrát s balónem, není to škrt. Což je právě rozdíl proti mladým.
Slavný kanonýr Ševčenko se zkušenostmi z AC Milán či Chelsea hrající v Dynamu Kyjev do Prahy nepřicestoval. Ale o jeho nominaci na šampionát asi nikdo nepochybuje. Jak moc je v pětatřiceti pro tým důležitý?
Nesmírně. Je obrovskou osobností. Věk se ale nedá zastavit a není schopný hrát každé tři dny. Už potřebuje víc odpočinku, ale pořád má obrovskou kvalitu. Když je na hřišti, tak poutá velkou pozornost. Dělá prostor ostatním, protože většina týmů ho brání ve dvou.
