Hlavní obsah

Bitkařům v NHL pomalu, ale jistě zvoní umíráček

PRAHA

Být rváčem v hokejové NHL bývala ještě před pár lety slušná obživa. Vedení ligy ale po roční výluce vyhlásilo válku násilí na ledě a klasických bitkařů ubývá. Už nestačí jen se ohánět slušně pěstmi, aby měl hráč nárok na místo v sestavě.

Článek

"Ze soutěže se stává baletní liga," štve jednoho z nejtvrdších chlapíků v NHL, takřka dvoumetrového George Laraqua z Phoenixu. Do dvou let podle něj z nejsledovanější hokejové soutěže světa zmizí klasičtí bitkaři. Je to dobře, nebo špatně? Šéfové mají jasný názor. Zpřísněný trend pravidel chrání technické hokejisty, hra je pohlednější. Kdo fauluje, provokuje a bije se, je trestán a dostává góly v oslabeních.

Jenže je tu početný zástup fanoušků, kteří na NHL pomalu zanevřeli. Nejdřív budou zakázány rvačky, pak střety a nakonec jakýkoli kontakt. Kde jsou doby, kdy se diváci nemohli dočkat, až na sebe vlétnou Krzysztof Oliwa s Tiem Domim. Legendy se vyprávěly o pěstech Boba Proberta, jenže zástupy hokejistů ze starého kontinentu přinesly evropské manýry i do pravidel.

Chybí vám bitky v "nové" NHL?
Hlasujte v anketě Sport.cz!

"Při dnešním trendu řízení zápasů už klasičtí bitkaři nemají místo v žádném týmu. Je patrné, jak moc šarvátek ubylo. Nikdo nechce hrát v oslabení," říká montrealský Tomáš Plekanec.

Málokdy dojde k takové bitevní vřavě jako koncem listopadu v zápase mezi Atlantou a Washingtonem. Rozhodčí poslali předčasně pod sprchy sedm hráčů. Z beka Thrashers Vitalije Višněvského crčela krev, když jeho obličej narazil na klouby Donalda Brasheara. Nechutné? Jistě. NHL také rozdávala dodatečné tvrdé tresty. Jenže diváci byli nadšení. "Určitá míra agrese prostě patří ke každému sportu," tvrdí Laraque.

Hvězdami ligy jsou však borci, kteří se v tvrdosti zrovna nevyžívají. "Změny, které se udělaly v pravidlech, jsou jasně ku prospěchu věci," potvrzuje jejich názor kapitán New Jersey Patrik Eliáš. "Když se občas dívám na sestřihy nejlepších akcí z roku 2000, říkám si, jak se v takové řežbě vůbec dalo hrát," připomíná nedávný stav. "Některé zákroky se nepískaly a bitkař prostě musel ukázat, že takhle to nejde."

Kdo neumí bruslit, nemůže hrát

Podle Martina Havláta tu ale pár velkých bitkařů pořád je. "V Ottawě jsem hrál s Brianem McGrattanem, který byl loni v NHL prvním rokem a vedl si skvěle i proti vyhlášeným rváčům. Mimo led to byl hodný kluk, ale při zápase dělal svoji práci moc dobře," culí se v současnosti největší hvězda Chicaga. "Ale ti, co hokej moc neumí, pomalu z NHL mizí. Teď už platí, že kdo neumí bruslit, nemůže hrát," dodává Havlát.

Ideálem kouče týmu NHL je hokejista, který dostává hodně času na ledě, systematicky boduje, je užitečný v defenzívě, ale když na to přijde, nebojí se ani shodit rukavice. Třeba jako torontský Darcy Tucker. "Trenéři chtějí využívat čtyři řady a není prostor jedno místo zabírat někým, kdo se umí jen rvát. U nás se letos dvakrát pobil Garth Murray, ale on je i výborný bruslař, schopný přispět týmu v mnoha jiných činnostech. V bránění je vynikající," dokládá Plekanec.

Reklama