Článek
„Klíč je v mojí mysli. Pořád se mě někdo ptá, jestli existuje něco, čeho bych nebyl schopen. Ale já tak nepřemýšlím. Jako dítě prostě sníte a doufáte. Když něco dělám, vždy vidím cíl a nepochybuji o sobě. Pak už je jen třeba děsně tvrdá práce," smál se rozverně Phelps po 22 zlatém olympijském výlovu.
V Riu čtyři starty proměnil ve čtyři zlata. S každým dalším startem je hala při jeho vystoupení v extázi. „Abych řekl pravdu, lezl jsem tentokrát z bazénu celý bolavý. Moje tělo rozhodně nemá pocit, že je mi osmnáct. Ale moje hlava ano. Užívám si závody jako tenkrát, užívám si trénink jako před těmi třinácti lety. Navíc jsem zkušenější. Tenkrát jsem si říkal. Je to ok, je jedno jestli vynechám týden tréninku. Dnes jsem zodpovědnější, což dělá věci snadnějšími," krčil rameny jednatřicetiletý plavec. „Naučil jsem se překonávat bolest, což bylo klíčové hlavně v začátcích návratu."
Ukáže se Phelps i v Tokiu
Když po dvouleté odmlce od Londýna zahájil pokus o comeback, cítil se bídně fyzicky. „Měl jsem nejhorší váhu v životě. Byl jsem frustrován. Ale věřil jsem trenérovi Bowmanovi. A v hlavě jsem si připadal jako dítě. Byl jsem z plavání nadšený," vysvětloval Phelps klíč vedoucí k fenomenálním brazilským výkonům.
S přibývajícími roky v sobě navíc Phelps nachází stále více národní hrdosti. „Všechna ta dřina stojí více energie než v minulosti. Ale pokaždé se těším na ten sladký pocit, až uslyším z nejvyššího stupínku hymnu své země. A pak mám slzy skoro na krajíčku. Až půjdu skutečně do plaveckého důchodu, bude mi to chybět," přemítal Phelps.
Jenže to se podle všeho jen tak nestane. Američan může bilanci vylepšit ještě v Riu, ale jeho parťák z týmu a velký kamarád Ryan Lochte možná nechtěně vypustil informaci, která měla zůstat utajena. „Už v Londýně jsem říkal, že Michael bude plavat v Riu. A teď vám říkám: Phelps poplave i v Tokiu. Ručím za to!"