Článek
Hýbal se odjakživa, vyhrávaly to u něj bojové sporty. Na celé čáře, což bylo znát i podle řady úspěchů. Jenže s přibývajícími léty přece jen není ideální mlátit do toho hlava nehlava, a tak se rozhodl zvolnit a našel si nový sport - šerm. Tedy takhle zněl prvotní plán. Realita vypadá poněkud jinak. „Kamarád mě přesvědčil, ať si to jdu zkusit," popisuje, proč zamířil do nejlepšího šermířského klubu z pražských Letňan.
Z jednorázové zkoušky je láska. Možná pro zbytek života. „Je to elegantní sport. Je tam rytířskost a fair play," popisuje hrdě, co je na šermu uchvátilo, i se čtyřicítkou na krku. „Šerm dokáže zázraky, odděluje tělo od mysli, propůjčuje eleganci a jistotu a úžasně těží z dědictví našich otců..." cituje Cibulka zakladatele moderních olympijských her Pierra de Coubertina. A je znát, že s ním do puntíku souhlasí.
Prvotní plán, kdy chtěl trénovat a udržovat se v kondici, vzal brzy za své. „Trenér Jiří Vincenc mi řekl, že na závody prostě musím," usmívá se při vzpomínce na své začátky. Stačila jedna menší akce v Praze a z Cibulky byl rázem soutěžní šermíř. A sem tam to cinkne. Doma i v cizině. „Na závody teď jezdím pravidelně, třeba i do Německa," pokrčí rameny, že ho šerm pohltil.
Líbí se mu, že se může měřit s daleko mladšími, ale daleko staršími soupeři. „Když v šermu někdo vyhraje, tak soupeř neleží na zemi, jako se to může stát třeba v boxu. Tady se vyhrává elegantně," vykládá zaníceně. Evidentně se mu líbí, že si třeba lékař zašermuje proti dítěti a zápas si užije.
Přemýšlet se musí pořád
„Klidně mu může být šedesát a je to zážitek pro oba dva," myslí si. Vyšší věk prý rozhodně není na překážku. „Šerm je hodně o hlavě, roli hraje zkušenost i chytrost. Každý trenér vám řekne, že když chceš vyhrát, musíš u toho přemýšlet, jinak prohraješ."
I když se nezdá, i v šermu se vyplatí soupeře a jeho styl pozorně sledovat. „Ti nejlepší ale dokážou styly měnit. Připravíte se na soupeře, který po planši létá a on příště šermuje úplně jinak. Je to fakt hodně o hlavě," hlásí nadšeně.
Pod maskou ale zachovává absolutní klid, šermu vládne rytířskost na každém kroku. Na začátku pozdravíte soupeře a rozhodčího, zápas končí, až když soupeři podáte ruku. „Není problém dostat trest za to, když někdo vztekle zahodí po zápase masku. Prostě při šermu se zachovává dekorum. Na fotbale jsem viděl, že se klidně před dětmi porvaly maminky. Tohle v šermu není," nabízí další plusy.
Šermíři hrají fér
Nemluví do větru. Jeho oddílový kolega se díky fair play stal hvězdou olympiády. Jiří Beran přiznal v rozhodující chvíli, že se zásahem, který se mu rozsvítil, to bylo jinak. A nechal si odebrat bod. „Pak za to dostal cenu fair play. V šermu to takhle funguje. Nebudu tvrdit, že by to přiznal každý, ale Jirka Beran se zachoval jako frajer. Na turnajích se pravidelně setkávám s tím, že to šermíř udělá."
A právě proto si myslí, že je šerm ideálním sportem pro dnešní mladou generaci. Vřele by jej i doporučil do škol. „Učí děti ovládnout emoci, šermovat se musí s chladnou hlavou. Šerm je krásný v tom, že se v něm střetávají generace, stírá věkový rozdíl. Skončí souboj, podáte si ruce a jste kamarádi," dodává Cibulka.
