Článek
Titul jste v předposledním kole v bitvě s Baníkem Ostrava vybojovali, ale jak vám bylo po deseti minutách hry, když Limberský nasměroval hlavou přímý kop Lukeše do vlastní sítě?
On se špatně nageloval, pořád si zvedá kouty a takhle to dopadlo... Ale vážně. Gól padl brzy. Do inkasované branky jsme měli velkou převahu a byla spousta času skóre otočit. Nikdo si nepřipouštěl špatný scénář. Jsme prostě silní.
Jak moc vás tížila valná hromada ze spoluhráčů po třetím gólu, který jste vstřelil z přímého kopu a prakticky tak definitivně zajistil Plzni titul?
Jako první na mě skončil Franta Ševinský, který má také trošku břicho, tudíž jsme se pěkně odpružili. Bylo to fajn.
Radost Pavla Horváthafoto: Právo/Jan Handrejch
Po závěrečném hvizdu jste si před hlavní tribunou v návalu radosti vyhrnul dres a poplácal holé břicho. Co mělo vaše gesto znamenat?
Já toho v posledních třech týdnech nenatrénoval. A malinko jsem se spravil. Takže daný moment byl spíše recesí, že i s mojí postavou se dá vyhrát titul.
Na hřišti po závěrečném hvizdu sudího jste vypadal velmi dojatě. Jaké pocity vás zaplavily?
Vlastně ani nevím, co mě tak dojalo. V pátek jsem jel autem na trénink z Prahy sám a hrozně brzy. Měl jsem čas přemýšlet. Představoval jsem si, jaké by bylo vyhrát titul. Ale současně jsem si myšlenku na triumf nepouštěl do hlavy. A po závěrečném hvizdu ze mě všechno spadlo. Cítil jsem obrovskou euforii. Byl jsem vážně dojatý. Na svůj věk až trošku moc.
Jak velký podíl má na titulu trenér Pavel Vrba?
Většina hráčů ví, že obrovský. Nutí nás v tréninku do věcí, které nám možná nejsou příjemné, snad i trošku nudné, ale pak si každý z nás uvědomí v zápase, že totožnou situaci zažil v přípravě. A právě z daných situací většinou pramení naše gólové situace.
Když jste před třemi lety do Plzně přišel, zaobíral jste se myšlenkami na mistrovský titul?
Nic takového mě vážně ani nenapadlo. Je vidět, že mužstvo zůstalo pohromadě určitou dobu. V Plzni jsou hráči, kteří přesahují rámec české ligy. Někteří kluci podávali životní výkony. A já doufám, že nynějším triumfem pro ně fotbal nekončí. Snad by se někteří měli objevit v národním mužstvu, protože v nich je budoucnost českého fotbalu. A věřím, že alespoň rok zůstanou ještě se mnou v Plzni.
Je pro vás titul po vyhazovu ze Sparty v dostizích právě s pražským sokem velkým zadostiučiněním?
Ne. Hledím na vše jinak. Mužstvo kolem mě se tvořilo, až dostalo současnou podobu. Nejde o mě. Jedenáct kluků plus dva tři na lavičce mají daleko na víc než hrát jen v Plzni. Tudíž titul není mojí satisfakcí, ale strašným úspěchem právě kluků kolem. Hráli skvěle. Za dva roky strašně vyspěli. Bylo perfektní sledovat jejich vývoj a je krásné s nimi hrát.
A kam tedy řadíte ve sbírce úspěchů titul s Plzní?
Poslední dvě sezóny na západě Čech jsou nejlepší v mém životě. Snad jen první reprezentační sraz, kdy jsem hrál v Bruselu s Belgií, a zápas Ligy mistrů za Sporting Lisabon proti Realu Madrid se mohou přiblížit současnému ligovému triumfu. Ale aktuálně je nejvíce prostě titul s Plzní!
Proč skončila Sparta v konečném účtování až za Plzní?
Máme více bodů.... A byli jsme lepší v rozhodujících momentech. Určitě! Dvakrát jsme je porazili ve vzájemném zápase, což nám dalo bod navíc. Byli jsme o malinko psychicky odolnější v zápasech, kdy se nám nevedlo. Dokázali jsme je vyhrát, což dosud byla největší přednost Sparty. Navíc jsme doma neprohráli celou sezónu.
Na hřišti jste byl v celé sezóně lídrem plzeňského týmu. Bude vaše úloha stejná i v průběhu mistrovských oslav?
Dost času jsem ztratil s rodinou, takže budu pozadu. Ale oslavu si zaslouží všichni, protože titulu podřídili život v průběhu minulých měsíců. Tudíž v průběhu sobotní noci je povolené vše. A možná i v neděli a v pondělí.
