Článek
V Palermu jste ještě nehrál, v době vašeho angažmá ve Fiorentině hrálo druhou ligu. Zápas v Itálii je však pro vás asi speciální, že?
Určitě, těším se na návrat do Itálie, kde jsem vlastně od svého odchodu v roce 2001 nebyl. Těším se na našeho soupeře i tamní životní styl.
Pavel Nedvěd se v Itálii usadil, Tomáš Ujfaluši to nevylučuje. Vy jste o tom nikdy neuvažoval?
Napadlo mě to, když jsem ve Florencii prodlužoval smlouvu. Jenže během dvou měsíců klub zkrachoval a já musel odejít. To mi překazilo plány. Narodil se mi tam malý, část roku bych byl tam. Byla to spíš moje úvaha než manželky, ale musel jsem pryč.
Co vám z Itálie doma chybí?
Spousta věcí. Hlavně život v klidu, tam si ho opravdu vychutnáváte. Tady je samý shon. Také lidé kolem fotbalu vám v Itálii fandí a váží si vás. Ti kluci tam jsou opravdovými celebritami. Úcta k naší práci, to mi tady pořád chybí. Pořád převládá náhled, že fotbalisté jsou darmožrouti...
Itálie, Anglie, Česká republika - kde to pro vás bylo nejlepší?
Já si zvyknu všude. Přiznávám ale, že Anglii jsem kousal hodně těžce. Právě proto, že jsem se do ní stěhoval z Itálie. Doma jsem v Česku, Itálie je můj druhý domov.
Tomáš Řepka zase bude ve svém živlu...foto: Právo/Jan Handrejch
Pořád tam máte hodně známých?
Už moc ne, většinou to byli lidé kolem fotbalu. Ale nedávno jsem třeba mluvil s bývalým spoluhráčem Sandro Coisem. Fotbal už nehraje, ale pořád sleduje, jak na tom se Spartou jsem.
Tak to má asi také spočteno, že vám ve čtvrtek stačí k postupu získat bod. Jak těžké to na půdě šestého týmu Serie A bude?
Hodně těžké, což naznačil již první vzájemný zápas v Praze. Nevím, proč to tak naši fanoušci neberou - ale Palermo opravdu je špička italské ligy. A Sparta dokázala italský tým porazit po dlouhých letech.
V září mělo Palermo dost svých problémů, v poslední době už zase šlape...
Pro mě to není žádné překvapení. Je to náturou těch kluků, i trenéři se jim tam dost točí. Pokaždé se však rozehrají a jsou silní.
Sparta přitom nastoupí v Palermu jedenáct dnů poté, co sehrála poslední zápas s Českými Budějovicemi.
Je to nepříjemné, vypadli jsme ze zápasového rytmu a může se stát, že budeme celý první poločas koukat, co se s námi děje. Ale trénujeme dál jako předtím, i nějaké volno bylo.
Jste na konci nabitého podzimu unavení?
Jsme, ale ne tolik, abychom lezli na hřišti po kolenou. Spíš mi přijde horší, že v Praze už napadl sníh, je předvánoční atmosféra, což vám omotává hlavu. A my ještě musíme zvládnout dva důležité zápasy o postup. Zvládneme to, čeká nás to každý rok.
V závěru podzimu jste jen vyhrávali, takže Bony Wilfried si vás mohl po každém utkání hodit přes záda jako pytel brambor. Jak tenhle rituál vznikl?
Spontánně, poprvé to udělal po vítězném derby v Edenu.
A věříte, že si vás „naloží“ i v Palermu?
Kéž by. Mám jen obavu, která vychází z mého pocitu, že českým týmům dělá problémy udělat ten rozhodující krok. Když máte něco na dosah, bývá právě poslední krok nejtěžší. Podobné to bylo loni, kdy jsme potřebovali doma v posledním utkání porazit Kodaň. V půlce prosince na nás přišlo sedmnáct tisíc lidí - a my dostali nakládačku... Je to ošemetné, jen na bod se v Palermu hrát nedá.
Čeká Spartu v Itálii zápas podzimu?
Hráli jsme hodně těžkých zápasů a tohle je určitě jeden z nich. Pokud bychom postoupili v Evropské lize, byla by to malá satisfakce za to, že jsme neprošli do Ligy mistrů.
