Hlavní obsah

Teplický zázrak trvá, pomohlo i štěstí

TEPLICE

Několikrát musel teplický stadión trnout ve strachu. Vítěz Poháru UEFA z roku 2002 nejprve vedl, za vyrovnaného stavu zase Čechy chvílemi svíral v drtivém tlaku, trefoval konstrukci branky, útočil, co mu síly stačily, další monstrózní úspěch severočeskému klubu ale nesebral. Se štěstím! Lidé tleskali vstoje a vzduchem létaly světlice.

Článek
Fotogalerie

Bylo to vítězství vůle a bojovnosti, na tom se domácí shodli. "Vždyť jste to viděli, jak silný tým jsme vyřadili! Měli hru pod kontrolou. Feyenoord je zkrátka mančaft světového kalibru. Moje penalta? Oni diskutovali s rozhodčím a já se na ni mohl pěkně vydejchat," říkal kapitán Pavel Horváth, který nejprve nechtěl ostatní hráče k novinářům pustit.

"Interviews později, pánové," dirigoval vše a ohlídal si, aby všichni zmizeli rychle v šatně. A následoval hurónský řev...

Když se pak přešťastní hráči soukali ven, do jednoho mluvili o velké klice. "Ale štěstí přece přeje odvážným, ne?" usmíval se mladíček z útoku Jan Rezek. "Víte, jak jsme ale při těch jejich tyčích trnuli?" obracel oči v sloup. "Ještě by měli čas na postupový gól."

Mužstvo dvou tváří

Po fantastickém postupu do 3. kola Severočeši doufají, že jim další šok zasazený fotbalové Evropě pomůže i z velké ligové mizérie. Teplice jsou teď totiž mužstvem dvou tváří. "Kéž bychom na to navázali," přál si Petr Voříšek. "Ale není už náhodou pozdě?" utrousil Rezek.

Na oslavy po historickém úspěchu nikdo moc chuť neměl. "Nic nebude," velel rezolutně Horváth s tím, že je třeba se soustředit na nedělní finiš ligového podzimu se Spartou na Letné. "Pít si tento večer nikdo nedovolí," přikývl i Voříšek. V kabině prý chybělo i symbolické přiťuknutí šampaňským. "Tak konkrétně já ho zvracím nosem," bavil přítomné Horváth.

Reklama

Související témata: