Článek
Co vám po dramatu na marseillském Vélodrome letí hlavou?
Strašně moc věcí. Jsem hrdý na kluky, i když vím, jak obrovské jsme měli štěstí. Asi se za nás modlili všichni v Liberci a všichni, co nám fandí. Udělali jsme ale pro úspěch maximum. Po pětadvaceti minutách první půle, když jsme pořád drželi čisté konto, mi problesklo hlavou ledacos. V osmdesáté jsem si vzpomněl, že Liberec podobně vyhrál před dvěma roky v Udine. Tenkrát jsem na ten zápas koukal v televizi. Kustod Slovanu Kulda (Petr Ulihrach - pozn. autora) mi po třech týdnech, co jsem byl ve Slovanu, řekl, ať jsem v klidu, že cítí obrovskou sílu tohohle mužstva. Má pravdu.
Kdy vám bylo v zápase nejhůř?
Kolem dvacáté minuty. Marseille na nás vlítla neskutečným způsobem. To je úplně jiný svět. My se na zápas připravujeme, říkáme si, jak hráči přebírají balón, co jak dělají... Jenže v zápase pak máte dojem, že to je celé zrychlené a hledáte tlačítko, abyste to zpomalil do normálního režimu. Naši kluci makali, všechno dělali naplno, jenže jakmile ztratili balón, oni byli na tři přesné přihrávky u nás. Měli v té době tři gólovky, my jsme nedokázali udržet míč. V tu chvíli mi bylo fakt zle. Po devadesáté minutě mi také nebylo dobře, bál jsem se, abychom o ten neskutečný úspěch nepřišli.
Věřil jste, že ta jedna šance a jeden gól přijde?
Asistent Zdeněk Houštecký mi říkal, ať se nebojím, že z jedné střely vyhrajeme. Soustředil jsem se na zápas, oni pořád měnili rozestavení, my jsme měli zdravotní problémy. Vůbec jsem nemyslel na to, co mi říká, ale chtěl jsem, aby kluci maximálně pomohli Tomáši Koubkovi, který nás držel celý zápas. Byl přetížený stejně jako stopeři. Myslel jsem na to, jak jim pomoct.
Nezklamala vás atmosféra téměř prázdného stadiónu?
Vélodrome je nejkrásnější stadión, na jakém jsem kdy hrál. Bylo tu nějakých deset tisíc diváků, ale i tenhle relativně malý počet vytvořil skvělou atmosféru. Jak naši fanoušci, kterým děkujeme, tak i domácí. Neumím si představit, co se tu děje, když tu je těch sedmašedesát tisíc diváků.
Slovan je první český tým, který tady vyhrál. Věděl jste to?
Nevěděl. Tak to je báječné! Naši předchůdci asi neměli takovou dobrou karmu jako my. Trénuju už dvacet let. Kolikrát jsem nevyhrál zápas, kdy jsme měli velikou převahu. Říkal jsem si, jestli zažiju takový, kdy to bude obráceně, budeme pod tlakem a vyhrajeme... Přišlo to asi v ten nejlepší okamžik. Pro mne to byl největší zápas v životě.
Pořádně jste také zamíchali postupovými kartami...
To je jen dobře pro všechny. Škoda, že jsme nezískali alespoň bod doma s Bragou. Dnes se nám to ale vrátilo. Domácí prosincový zápas s Marseille v Liberci tak může mít třeba v mrazu jiný rozměr. O postup se určitě popereme.
Vy jste říkal, že sako a oblek nemusíte, nakonec jste v saku koučoval. Bude z toho tradice?
V té dvacáté minutě mi bylo strašné vedro a nemohl jsem se pořádně hýbat. Když Koubek chytal jednu šanci za druhou, říkal jsem si, že to sako nemůžu sundat, protože by dostal gól. Tak jsem v něm vydržel. Teď v něm budu muset chodit alespoň při zápasech Evropské ligy.
