Článek
Souboj s Rovers máte slibně rozehraný. Připouštíte si, že by to třeba nemuselo vyjít?
Nástrahy tam jsou, ale my na to nemyslíme. Víme o naší síle a na hřiště ji půjdeme potvrdit. Chceme vedle postupu zvládnout zápas i herně a zvítězit, abychom vylepšili koeficient. Ale samozřejmě je to fotbal, stát se může cokoli.
Jaký dojem na vás udělal irský Shamrock?
Je to důrazný tým s rychlým přechodem do útoku. Mají vysokého útočníka, s nímž jsme měli problémy. Snaží se to na něj hodně nakopávat a sbírat odražené balóny. Z toho se musíme ponaučit a hrát na něj líp.
Jaký máte recept na soupeře?
Je potřeba hrát po zemi a kombinačně. Přesvědčili jsme se, že s tím měli problémy.
V případě postupu vás v dalším kole čeká buď Skënderbeu Korçë, nebo Kajrat Almaty. Koho byste si raději přál, pokud by vám to ve čtvrtek večer vyšlo?
Albánce. Já sice ani o jednom týmu moc nevím, ale do Kazachstánu se mi příliš nechce, protože nemám rád lítání. Délky letu se trochu bojím, takže budu asi fandit Skënderbeu. Ale teď na to vůbec nemyslím, je před námi odveta se Shamrockem.
Na jeho hřišti jste před týdnem režíroval výhru Boleslavi (3:2) gólem a přihrávkou. Povedla se vám i letní příprava, v níž jste šestkrát skóroval. Čemu přičítáte, že se vám zkraje sezóny tak daří?
Cítím se dobře, příprava se povedla a teď to jen potvrzovat na hřišti. Taky se změnil trenér. Přišel pan Uhrin, který mě zná a ví, co ode mě čekat. Na druhou stranu, pokud nebudu hrát dobře, je jedno, jestli mě někdo zná deset let. Ale kdyby v Boleslavi zůstalo vše při starém, tedy že bych dál nenastupoval, tak nevím, jak by to se mnou dopadlo. Možná bych odešel někam jinam.
Honily se vám hlavou takové myšlenky?
Kdybych nehrál, musel bych si asi najít tým s větší vytížeností.
V loňské sezóně jste byl nejlepším střelcem Boleslavi, osm z devíti gólů jste ale nasázel na podzim. V jarní části jste na hřišti už jen paběrkoval. Co se s vámi stalo?
V prvních třech zápasech na jaře jsem nedal gól, poté se změnila sestava a my hned porazili Spartu. Trenér to už potom nechtěl moc měnit, a tak se na mě nedostalo.
Nastoupil jste na jaře i za juniorku, jak jste snášel toto těžké období?
Že jsem šel hrát za juniorku, neberu jako tragédii. Mohl jsem se udržovat v herní kondici. Ale bylo to pochopitelně nepříjemné. Myslel jsem si, že mám na to, abych nastupoval za áčko, bohužel sestava byla beze mě. S tím ale nic nenadělám. Maximálně na tréninku dřít a čekat na svoji šanci.
Na druhou stranu vám temné období zpříjemnilo radostné očekávání vaší choti.
Je to tak. Díky menšímu vytížení jsem mohl být manželce víc na blízku. Syn se narodil 23. června. Teď prožívám opravdu spokojené období.
Byl jste u porodu?
Ano. Manželka byla skvělá, zvládla to. Já tam byl spíš takový sparing (smích). Hrál jsem takovou psychickou podporu, abychom to všechno zvládli.
Pomáháte doma manželce?
Teď už je to celkem dané. Jdu na trénink a pak doma pomáhám s malým (úsměv).
Vyspíte se v noci?
Manželka je skvělá, takže když syn brečí, odnese si ho. Dá se říct, že díky tomu spím celou noc. Doma to máme dobře rozdělené.
Rozebíráte s manželkou doma i fotbal? Bavíte se o něm občas?
Bavíme, ale že by mi nějak radila, tak to se říct nedá. Do toho bych si asi nenechal moc mluvit (smích).
