Článek
Wenger prolomí ve čtvrtek dosavadní rekord George Allisona. Ten strávil s Arsenalem 4748 dnů od června 1934 do května 1947. A přestože tahle dlouhá důvěra, kterou u klubu Wenger má, leccos znamená, samotný kouč si myslí, že toho má ještě hodně co dokazovat. Navzdory dlouhému seznamu úspěchů. Vždyť Arsenal dovedl ke čtyřem domácím pohárům, třem mistrovským titulům a do dvou finále Ligy mistrů.
Šokující rozhodnutí
Arsenal ukázal na Wengera v říjnu 1996 a šokoval tím své fanoušky. Většina z nich si vůbec nebyla schopna vybavit, o koho jde. Arsene... kdo? I samotný Wenger přiznává, že to byl velký risk, neboť v tu dobu neměl na fotbalové scéně žádné jméno. Přicházel také jako zahraniční kouč a na ty se vždy v Anglii hledělo trochu skepticky. K tomu do Arsenalu zamířil z Japonska, kde působil v celku Nagoya Grampus Eight.
„Jistě, byl to velký hazard. Když o tom tak přemýšlím, bylo to i pro mě obrovské překvapení. Bylo to celé naprosto bláznivé, protože jsem neměl žádné renomé, žádné jméno, byl jsem cizinec bez historie. Museli mít velkou odvahu,“ hodnotil zpětně pro list The Sun tehdejší rozhodnutí klubu Wenger.
„Nejdříve jsem musel přesvědčit lidi, že mám dostatečné kvality pro to, abych tuhle práci mohl dělat. A o to se pokouším stále, vlastně se nic nezměnilo,“ doplnil. „Dnes už to mají cizinci lehčí, kluby jim chystají doslova červené koberce. Takové to nebylo, když jsem dorazil já. V Anglii panovalo přesvědčení, že zahraniční kouč prostě nemůže být úspěšný.“
Atmosféra se proměnila
Wenger si myslí, že atmosféra v Anglii se v posledních letech zcela proměnila. Nyní prý převažuje názor, že naopak zahraniční trenéři jsou ta pravá volba pro dosažení úspěchu. Tedy druhý extrém. „A to je taky špatně,“ říká Wenger, i když on sám k této proměně výrazně přispěl. „Ovšem jsem také jeden z mála, který obhajuje anglické kouče,“ zdůraznil.
Sice s šedesátkou na krku - narozeniny oslaví příští měsíc - přesto Wenger zatím končit nehodlá. Líbí se mu podpora, jaké se mu léta od Arsenalu dostává. „To byl jeden z mnoha důvodů, proč jsem v klubu zůstal. Navíc v téhle zemi je fotbal vášní jako nikde jinde na světě. Je pro mě ctí a privilegiem, že tu mohu pracovat,“ zakončil.
